O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
Přihlášení
Anketa
UHLÍK NEBO UBÝVÁNÍ VODY? |
![]() |
![]() |
![]() |
Čtvrtek, 21 listopad 2019 | ||||||||||
Strana 2 z 2 Slovo do pranice - sledovat uhlíkovou stopu je nesmysl K napsání tohohle blogu mě vyprovokovalo Kravčíkovo tvrzení, že současnou klimatickou krizi je třeba řešit úplně jinak, než jak si my, ekologové, myslíme. Obsah oxidu uhličitého ve vzduchu je podle něj jen indikátor toho, co je špatně – podstata problému je v tom, že se z atmosféry především nad soušemi ztrácí voda. Odlesňování a dezertifikace souší je tedy podle něj jediným viníkem klimatických změn. Kdybychom odlesňování zastavili a trend obrátili – zachycovali v krajině vodu, osazovali dřevinami, posilovali malý vodní cyklus – neměli bychom s emisemi CO2 žádné problémy. Jak je možné, že na to ekologové nepřišli a neprosazují to? Důvodem jsou podle Kravčíka opět peníze: dnes navrhovaná řešení snižování emisí CO2 vyžadují investice 5–20 % globálního HDP, kdežto náprava malého vodního cyklu by byla mnohonásobně levnější – a právě proto se do toho nikomu nechce! Přiznávám, že tomuhle Kravčíkovu argumentu nevěřím – mezi ekology převažují idealisté, které by v hledání pravdy jistě nezastavila ztráta vyhlídky na pořádný „vejvar“. Celá věc mi pořád vrtá hlavou, nezdá se mi, že by jeho teze platila stoprocentně, ale předkládám to čtenáři k vlastním úvahám... Pro a proti Tak především vodní pára funguje také
jako skleníkový plyn. Vysušování planety by z tohoto důvodu mělo vést k jejímu
ochlazování – tento argument používají i klimaskeptici, samozřejmě opačně než
Kravčík, třeba tady:
Na prvním z odkazů se tvrdí, že kdyby planeta byla úplně bez vody, emise CO2 by zvýšily teplotu jen o jeden stupeň, a že právě vodní pára efekt ohřívání vzduchu zesiluje až na tři stupně při stejných emisích CO2. Také se tu říká, že atmosféra Země stále vlhne, což vypadá logicky – s ohříváním oceánů se do vzduchu vypařuje víc vody. Na druhém odkazu se tvrdí, že tmavé lesy pohlcují sluneční záření a tím jen zhoršují situaci.
Jenomže Kravčík přikládá důležitost tomu, že voda funguje jako „pufr“, zmírňuje extrémy a výkyvy teplot, protože – jak to známe z vlastní zkušenosti – při změně skupenství z kapalného na plynné ochlazuje své okolí, a naopak při mrznutí do sebe vstřebává velké množství energie, než se změní v led či sníh. ![]()
Jisté je, že vzduch nad soušemi, zejména těmi odlesněnými, vykazuje daleko větší výkyvy teplot nežli vzduch nad oceány. A jak vody v atmosféře ubývá, souše se prohřívají víc a víc, a graf těchto výkyvů – když je propojíme zprůměrovanou linií - nezadržitelně stoupá vzhůru. Důkazem je, že severní polokoule, kde je víc souší, je na tom hůř a led v Arktidě taje daleko rychleji než v Antarktidě (kde dokonce v Patagonii poněkud přibývá). Michal Kravčík si je jistý, že kdyby se podařilo planetárně zvrátit trend oslabování malého a posilování velkého vodního cyklu – tedy kdyby byla krajina na většině souší zarostlá vegetací a vlhká, a voda by v ní kolovala přímo v místě – neměli bychom s emisemi CO2 vůbec problémy. Tedy samozřejmě bychom měli problémy se škodlivými emisemi ze spalování uhlí, ale nikoli se skleníkovým efektem. Voda by všechno „vypufrovala“, i když odhlédneme od toho, že by bujná vegetace spotřebovala (sekvestrovala) daleko víc CO2. Intuice mi říká, že to zčásti asi je pravda – ale nevěřím, že úplně. Nemám kapacitu na to, abych se ponořila do vyhledávání vědeckých studií a měření a snažila se zjistit, jak to s planetární vlhkostí v atmosféře doopravdy je. Co si o tom myslíte vy?
|
< Předch. | Další > |
---|