Tak, a jsme zpátky u “jeslí”. Jejich součástí ale není jenom hlídání dětí pro rodiče, kteří to potřebují, ale také Plán výchovy a péče. Ten
na rozdíl od dětských skupin nabral zajímavý směr, o kterém ale ani
rodiče, svěřující děti jeslím, nic netuší a který se dětských skupin
zatím netýká. Veřejnost a odborníci se pak diví, jak prudce ve světě
narůstá procento dětí, které si už nejsou jisté svou identitou – tedy
neví, jestli jsou chlapečci nebo holčičky. U nás se s tím zatím
nesetkáváme nijak často, a tak nad tím lidé jen mávají rukou a myslí si,
že nás se to ještě netýká.
Liberálové bohužel nedovedou bránit zhoubným
teoriím - vychází z ochrany lidské svobody, která těmito teoriemi samotnými
narušena není, a narušit ji mohou jen aktivisté, jestliže začnou svoje teorie
realizovat totalitně, což se zatím neděje. Liberálové vlastně teorii samotnou nekritizují,
ale bojí se jejího totalitního prosazování. Což nevyznívá přesvědčivě. Je zapotřebí vyjít z úcty k našim
předkům a jimi vytvořeného tradičního řádu, který jediný je vyzkoušený jako
funkční a dovede do budoucnosti společnost zachovat. Rodina je přirozeně rostlý
společenský útvar, který se osvědčil, nikoliv nějaká zastaralá verze nebo
konstrukt intelektuálů. V zájmu přežití je zapotřebí tyto vyzkoušené a
přirozeným vývojem vzniklé vzory chránit a upřednostňovat.
Rodiče, pokud chtějí, aby se jejich děti
chovaly normálně, zakládaly další rodiny, uspěly v profesní činnosti a
byly šťastné, by měli odmítnout tyto poblázněné nesmysly gender-teorie a
transversismu. Děti by měly být vychovány tak, jak byli vychováni rodiče sami
svými rodiči, prostě v genderových rolích, které jsou naplněním
přirozených sklonů a poslání člověka tvořit další generace. Zároveň je na
rodičích, aby dělali revoltu proti genderové teorii, nedávali děti do
zařízení, které realizují genderovou teorii, i když to zatím vypadá velmi nenápadně a
navenek velmi mírně. Víme přece, jak to chodí. Učitelky jsou hodnoceny podle
toho, jak děti vychovávají. Chtějí-li uspět, mít vyšší plat, musí konat nejenom
to, co je v předpisech, ale daleko víc, aby dokázaly, jak jsou aktivní.
Totéž ředitelky. Nemysleme si, že mají svobodu jednání, jsou to zaměstnanci.
Musíme si uvědomit, že genderová aktivita je podporovaná velkými penězi a
nařízeními EU. Jsme v situaci, kdy musíme aktivně odporovat a ne se o nic
nestarat a neangažovat se. Tak jako zachraňujeme přírodu, musíme zachránit i
lidský rod. K udržování zdravého životního stylu patří i zachování
populace zdravé a dobře vychované k práci a k úctě k odlišným
rolím matky a otce. Jinak se to vymstí nejen rodičům, ale celé společnosti.
Závěr – hlavní argumenty
V současné době graduje vývoj
odpřirozenění člověka, který začal Kantem, představou, že člověk je vnitřně
dobrý a špatným jej dělá společnost. Člověk má prý v sobě mravní řád (nebo
tzv, přirozený svět) se kterým se rodí, proto se prý rodí svobodný, nepotřebuje
strukturu, nepotřebuje tradiční řád a společnost je jen soubor jednotlivců,
kteří se nepotřebují řídit pravidly, vyjma těch, které sami přijali. Na základě
toho dnes dochází k „odloučení“ člověka od rodných kolektivů (rodiny,
obce, národa) a popírá se veškerý tradiční řád jako špatný a člověka
omezující. Zkušenosti říkají, že tento filozofický postoj je omylný. Takto
odloučený člověk se rozhoduje převážně jen ke svému prospěchu bez ohledu na
druhé a na přirozené principy. Angličani,
rodiče tohoto kloučka, mu do pěti let neřekli, jestli je kluk nebo holka.
Že
prý si jednou sám vybere. A tak měl kolem sebe oblečení i hračky pro obojí...
Takže se před vstupem do školy sám rozhodne, co vlastně je.
Člověk se rodí bez instinktů, není svobodný
(je velmi závislý na svém okolí) a potřebná pravidla musí dostat výchovou. Dítě
se nemůže rozhodovat, jaké pohlaví si zvolí, taktéž o čemkoliv jiném, musí být
citlivě vychováváno k tomu, v čem uspěje, co společnost potřebuje a
v čem koná svoji přirozenou roli v rámci existence lidského rodu.
V tradičním řádu jsou i pravidla pro
odlišné role muže a ženy (gender), tak jak se to vyvinulo tisíciletým vývojem
jako nejvhodnější pro život člověka v existenčním prostředí, hlavně pro
zakládání rodin, obživu rodin, výchovu dětí k práci a k uznávání autorit.
Tradiční řád existuje převážně i dnes, pokud nejsou rodiny rozvrácené a výchova
nepodlehla postmodernistickému blouznění. Zasahovat do tradičního řádu,
předstírat, že dítě se může svobodně rozhodovat, je záškodnické jednání mající
rozvrátit společnost. Výchova k univerzálním profesním dovednostem je
možná, pokud se nedotýká odlišných rolí muže a ženy v životě. K mateřstvi
a otcovství je zapotřebí děti vychovávat a k těmto životním údělům děti
směřovat, proto jsou tato pravidla pro obě pohlaví odlišná.
Vlastimil Podracký
Psáno
na základě knihy Konzervatismus pro třetí tisíciletí
|