ONA se chce vdávat. Tvrdí, že děti se mají narodit do úplné rodiny, kde se všichni jmenují stejně a není v tom zmatek. Taky snadněji získají hypotéku; po svatbě vztah berou oba vážněji a víc se snaží, protože je mnohem těžší odejít. Kdežto ON je přesvědčen, že je manželství přežitek a všechno se jen zhorší. Svatba že je množství zbytečně vyhozených peněz, všechno kvůli papíru a nádherným šatům, a taky se pak musí měnit všechny doklady …
Mimomanželských dětí je u nás rok od roku víc,
přestože většina českých žen se vdávat chce. Typickou českou neprovdanou matkou
je žena se základním vzděláním z ekonomicky slabého regionu, kterou si partner
nebyl ochotný vzít. Tyto ženy rodí 80 % z mimomanželsky narozených dětí.
Důvody jsou víceméně tři:
* neochota partnera uzavřít manželství – ženy s
nižším vzděláním řeší dítětem nejistotu ohledně budoucího vztahu,
* pragmatické finanční motivy – matkám ze slabších
sociálních skupin se zvýší sociální dávky, když nepřiznají, že žijí s
partnerem, což by s manželem neprošlo.
* liberální hodnoty – neprovdané matky s vyšším
vzděláním si chtějí udržet vlastní nezávislost a manželství je pro ně pouhá
formalita, ale v reálu jsou právě ony nejkonzervativnější. Připadá na ně jen 20
% procent mimomanželsky narozených dětí.
Zatímco počet uzavřených manželství u nás klesá,
procento dětí přicházejících na svět mimo manželský svazek se zvyšuje. Jako
ostatně každý rok za posledních dvacet let. Dřív se říkalo: "Museli se
vzít." To už ale dávno neplatí. Svobodné matky dnes nikoho nepohoršují.
Rozdíl v soužití před svatbou a po svatbě většinou
žádný není, snad jen obě tchýně jsou klidnější. Takže pokud partner uznal
otcovství a žijí jako rodina, má žena i stejné nároky na přídavky od státu,
jako kdyby byla vdaná. Rozdíl je snad jen v tom, že se v případě krize odchází
z partnerského vztahu jednodušeji.
Účastníci klasického manželství mají však na základě zákona větší zabezpečení,
než partneři žijící spolu na tzv. psí
knížku. Zákon podle mimo jiné pamatuje v případě rozvodu na výživné
manželky i vypořádání společného jmění manželů, a to do posledního detailu.
Zákon chrání manželku lépe než partnerku i v případě náhlého úmrtí manžela.
Následné dědické řízení je pro manželku jednodušší. Zkrátka, nikdo ji nevyhodí
z manželova bytu na ulici, jako by se mohlo stát pouhé partnerce, na kterou by
nebyl byt napsán. Z ryze materiálního pohledu dává tedy ženě vstup do
manželství větší jistoty.
Pohled rodičovský už tak radikální rozdíly neskýtá. Jsou-li oba rodiče zapsáni
v rodném listu dítěte, jsou na tom po právní stránce stejně manželé i partneři.
Rodiče jsou jednou rodiče a oba mají ze zákona právo na výchovu dítěte,
povinnost ho vyživovat a zabezpečovat mu co nejlepší podmínky pro život.
Svobodná matka se tak nemusí obávat, že by její partner a otec dítěte nemohl
přijít na třídní schůzku, informovat se v nemocnici o zdravotním stavu dítěte a
podobně.
Co
myslíte vy?
Je lepší žít na psí knížku a bez papíru,
nebo svatba a mít glejt?
Co je na manželství podle vás pozitivního?
Pokud v manželství žijete, uzavřeli byste
ho dnes znovu, kdybyste měli na výběr?
Anebo je lepší žít sice společně, ale
prostě jen tak?
d@niela
|