Po několika zdejších mých (nesmírně úspěšných) cestopisech, které v historii Kudly nikdy předtím ani potom nenašly důstojnou konkurenci, jsem se, jat pýchou, rozhodl k dalšímu literárnímu útvaru, k životopisu. Po popsání asi jedné stránky, aniž bych se ještě vůbec dostal k jádru pudla, jsem kriticky zhodnotil, že ty kraviny kolem mýho života by nikoho nezajímaly, takže jsem stránku vyhodil a namísto životopisu se uchyluju rovnou k věci, tím ovšem už ne k životopisu, ale k přírodopisu.
Jo. Jde o štěnice, s kterejma už asi půlrok nevědomky sdílím obydlí.
Skutečně nesdílím záměrně, ještě
před dvěma týdny jsem to vůbec netušil!
Noční puchýřky a nesnesitelný
svědění až pálení rukou a paží v posledním půlroce jsem přičítal kočičí
alergii, případně nějakejm roztočům. nebo jakýmu sajrajtu. Tak jsem s roztočema
zatočil, číče našel novej láskyplnej domov, kde se má určitě stejně, možná i
líp než tady u mě. a určitě se jí nestejská (zato mně se po ní stejská furt).
Pak jsem začal prát všechny textílie na 90 stupňů a nakoupil postupně snad za
tisícovku haldy sprejů proti roztočům. To by v tom byl čert ... Jenomže on v tom čert byl, nepomohlo
nic, spíš bylo hůř a hůř!
A už taky vím proč! Protože to jsou štěnice,
jejichž výskyt by mě, v mý úzkostlivě čistotný domácnosti, nenapadl ani omylem!
Těch se ovšem svépomocí prostě zbavit nedá.
Takže jsem za nemalej penís povolal profesionálního hmyzovraha. Mladej chlap,
sympaťák, se rozhlídl a řekl jen "no těbuch" a mejm sprejům proti
roztočům a štěnicím se vychechtal téměř hlasitě. On taky hned viděl to, na co
by mě vůbec nenapadlo se kouknout, nebo spíš by mě vůbec nenapadlo, rozpoznat v
těch tečičkách ve futrech dveří, že jde o hnízda.
Ještě jsem odmontoval kryty vypínačů
a zásuvek, zatímco on se oblíkal do pracovního.
Vypadal v tom skafandru s
bombou na zádech, jak první člověk na Měsíci, když před padesáti lety celej ten
fejk zaranžoval a natočil Hollywood.
Pak už mě kosmonaut vyhodil a
stříkal a stříkal. Když skončil, byl můj, doteď útulnej
kvartýreček, obrácenej skutečně naruby jak po náletu. Koberec mokrej, postel,
pohovka, stolek, stůl, křeslo, všechno vzhůru nohama, fotky dětí sundaný ze
zdi, almara zvotvíraná, kytary mokrý, digitální teploměr ukazoval 41 stupňů,
digitální hodiny ukazovaly něco po půlnoci ....
Tak teď mu blahořečim!!!
Sice jsem ještě o víkendu vychytal
tři kousky, ale to prej je normální. Konečně jsem se po půl roce už tři noci po sobě slušně vyspal a
probudil se bez puchejřků a pálení. Za tři tejdny mi přijde hmyzovrah
znova, dorazit to, co se ještě vylíhlo z vajíček, a snad už bude pokoj.
Ale stejně mě ještě nejmíň několik měsíců neopustí fóbie z ulehnutí do postele,
a taky každodenní rozebírání a detailní prohlížení všeho, na čem ležim a čim se
přikrejvám.
Máte
někdo nějaký
zkušenosti
vlastní nebo z doslechu?
Čauvas.
|