Nevím jak začít. Vnuk má rád kočky a ony jeho. Vzájemná náklonnost. Přijde-li vnuk k tetě (naší dceři), jejich číča se může přeskočit. Hrne se k němu, a jak se říká, „nezná bratra“. Společného muchlání se nemůžou  nabažit. Následující příběh je též o kočičce, ale je neuvěřitelně drsný. Krutý, ale ze života. Příběh kočičky mu vyprávěla jedna paní kuchařka.

V květnu se celá rodina rozhodla, že prodloužený víkend v přírodě nám všem prospěje. Kostky byly vrženy a padl Mělník s Kokořínem. Hotovo, vymalováno, jelo se. Stan jsme rozbili v penzionu pod hradem. Naše milé dítě je od narození neposeda. Všude se vetře a tak ani zde nelenil a hned nabízel služby – pomáhat jako pikolík, pomáhat v kuchyni, a snad i u baru. Prostě tam, kde si myslel, že ho  bude potřeba. Huba je to nevymáchaná, hned je s každým kamarád.

Nejvíce si jej oblíbila paní v kuchyni. Při pomáhání si všiml, že kuchařka, než něco vloží do trouby, tak ji otevře a vnitřek pořádně prohlédne. Zvědavost s ním cloumala. A tak, jak se říká - líná huba holé neštěstí, nelenil a zeptal se. Paní kuchařka též nelenila, a po práci mu začala vyprávět příběh:

„Když jsem byla holka v tvých letech, prázdniny zimní i letní jsem si užívala u babičky. K vesnickému domku patřila i mourovatá číča. Babička i číča byla neskutečná sluníčka. Ale byly už obě nahluchlé a takřka slepé. Byl prosinec, zimní prázdniny, tak jsem byla zas u babičky.

V kuchyni se tam topilo dřevem ve velkých kamnech, kterým babička říkala autobus. Zatopeno v nich muselo být stále. Kamna s pecí sloužily i k vaření. Trouba byla stále otevřená a milá číča se do ní v zimě chodila vyhřívat. A to byla hrozná chyba. Babička chtěla jednou péct koláč, kočiny si nevšimla, troubu zavřela a přiložila do kamen. Mezi tím připravovala těsto na koláč...

Z ničeho nic jsem slyšela z trouby děsný rámus. Honem otevřu a ….. a...... z trouby vylítlo něco, co připomínalo doutnající chundel, s řevem to prolítlo zavřeným oknem rovnou do sněhu na zahradě. Běžela jsem ven a hledala, co to bylo. Vůbec mne nenapadlo, že by to mohla být  ... - a.byla. Našla jsem ji po pár metrech. Tedy to, co z ní zbylo.

A proto, ty můj kluku milej, pokaždé kontroluji troubu, než ji použiju..“

Když nám pak tento smutný příběh kočičky vnuk vyprávěl, měl v očích slzy jako hrachy.

Prostě život má i takové příběhy, a my s tím nic nenaděláme.

                                                                                - doktor

Komentáře (5)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : NČ No, k žrádlu to už asi nebylo. Před vložením do trouby je třeba kočku stáhnout. srpen 05, 2019 05:42 ... : *deeres* Na tohle jsou kočky machři, jak se u skříně otevřou dveře, už vám bydlí v polici se svetry, položíte na podlahu lepenkovu krabici a hup už si jí stele. Kočky taková místa vyhledávají, protože tam je teplo, klid, temno a neotravují je tam žádní dvounožci. https://www.loupak.fun/video/srandicky/8286-simon-s-cat-krabice Kdo někdy měl kočku, tak to viděl naživo, nejenom animaci. srpen 05, 2019 08:49 ... : andrea smutný, ale jak píše deeres, je to bohužel pochopitelný. Kočičáci to mají v nátuře. srpen 05, 2019 08:59 ... : toulavejV Taky se nám mockrát stalo, že jsme zavřeli kočky v troubě v kamnech, protože byly zalezlé vzadu a ty černý nebyly večer vidět a přiložili jsme v zimě do kamen. A šli do druhý místnosti. Vono, když máte deset koček, to prostě neuhlídáte. Ale nakonec jsme je vždycky slyšeli i přes dvoje dveře a zeď, když se začaly dobývat ven. Kočky se umí ozvat, když je třeba . . . srpen 05, 2019 10:37 ... : doktor Jojojo,život je i takový. srpen 11, 2019 13:11

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment