Posledních pár dnů, týdnů a snad i měsíců, mám čím dál tím větší strach. Je to přesně tak, jak řekla jedna má kamarádka: "Člověk má hrůzu, že když otevře olejovky, tak na něj vybafne Karel..." Jo uměl a ještě umí, tenhle Božský Kája, Mistr, Zlatý hlas z Prahy, Sinatra Východu, Posel dobrých zpráv, atd. atd. Ale všeho moc, je příliš.

Ale je to podobné, jako když v r. 2005 byla českou televizí vypsaná anketa o „největší osobnost naší historie i současnosti“. Tehdy se – jak si určitě vzpomínáte - objevilo velké množství hlasů pro neexistujícího českého génia Járu Cimrmana; dokonce prý mezi nominovanými vedl. Tenkrát se Karel Gott umístil na třináctém místě – mezi Zátopkem a Jiřím z Poděbrad.

Když jsem se včera večer zas probírala těmi tehdy vylosovanými „největšími osobnostmi“, bylo jednoznačné, že celebrity jednoznačně vedou. Však proto také jsou celebrity – protože se o nich neustále píše, jsou jich plné noviny, časopisy, televize, rozhlas – jednoduše všechna média.

Pánové (abych zůstala v současnosti) profesor Heyrovský a profesor Wichterle, jsou jediní dva vědci, kteří se mezi stovku Největších Čechů umístili. I Helena Růžičková má vyšší umístění než např. Eliška Přemyslovna.

Ale k věci: kdysi dávno, když byly děti malé, zabývali jsme se s mým manželem, Bernardem Goldweinem, také celebritami - on je fotografoval, já o nich psala články, dělala s nimi rozhovory. Tak jsem teď vyhrabala dvě fotky, které vznikly cca v rozpětí několika dnů. Tu jednu fotil manžel pro noviny, tu druhou jsem vyblejskla já u nás doma, u dětí v pokojíčku. Tyhle dvě byly (mj.) vložené v Lenčině památníčku.

Jo, to já jim tehdy oběma koupila památníčky a do nich jsem vkládala fotky. "Celebrity" tam dětem psaly věnováníčko :-))) Památníky tu zůstaly, děti jsou "v luftu", ve svých životech. Dnes už se nějaké to psaní na památku asi nenosí.

Nebo snad ještě ano?Jestli ano, napište, dost by mne to zajímalo. Že by současná dost oprsklá mládež ještě psala něžné básničky a malovala obrázky pro upomínku???

Bylo to včera večer, nebylo mi zrovna nějak extra, nechtělo se mi do ničeho, a já jen otevřela jeden šuplík skříně, kde mám haldy a haldy fotek, diáků, negativů... to, co mi po Bernardovi (manželovi) zůstalo. A tak mne napadlo, že zas oslovím nějaké ty bývalé kamarádky a kamarády, o kterých jsem psávala, které manžel fotil, a uvidíme, co z toho vyleze...

Tedy, smůla je, že už jich mnoho mezi živými není, takže bych si asi měla pospíšit...

d@niela

Komentáře (14)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : mia I Psal se rok 1978, byla jsem ve třetím ročníku střední školy, učitel nám při hodině řekl, že jsme s probranou látkou v předstihu a na příští hodinu si můžeme donést gramodesky a budeme si je pouštět. Jelikož drtivá většina naší téměř dívčí třídy byla internátní, z nás dojížďáků jsem donesla desky jen já. Gramofon jsem v té době sice ještě neměla, ten mi půjčoval občas švagr, ale desky jsem kupovala. Až v r. 1982 se mi podařilo koupit gramorádio Idyla. Donesla jsem na hodinu desku Karla Gotta , na které byla moje nejoblíbenější píseň Měl jsem rád a mám (Soleado). Tu jsem mohla poslouchat pořád. Učitel mi ji ale hodně kriticky zhodnotil "myslel jsem, že doneseš nějakou kvalitní hudbu, takováhle písnička má jepičí život, na tu se brzy zapomene". Jak se mýlil, ta písnička se zpívá dodnes a přestože Kája nazpíval mnoho písní , pro mne je dodnes tahle píseň pořád tou nejoblíbenější. červenec 16, 2019 16:23 ... : mia I https://www.youtube.com/watch?v=p4Z1Tjd6_tc&list=RDp4Z1Tjd6_tc&start_radio=1 červenec 16, 2019 16:24 ... : *deeres* Tak já mám vzpomínku mnohem starší. Nemám ráda tenory a nikdy jsem Gottova fanynka nebyla. Gotta jsem poprvé slyšela zpívat ve Sjezdovém paláci, asi rok 1961. Pro všechny šok, divně vypadal, divně se hejbal a ještě divněji zpíval. Nikdo mu netleskal, v té době zjevení. https://www.youtube.com/watch?v=vreM2EcW6A8 Tahle nahrávka asi už bude z pořadu Babiččina krabička z roku 1963, už jsme si měli čas zvyknout. Dani, co ta fotka z VI.sjezdu KSČ, ty teda provokuješ! Editorka Johana Hovorková z deníku FORUM 24 : "Ta absurdní adorace včetně fronty na bankovku s jeho podobiznou ale ukázala na jeden aspekt české povahy, který můžeme pozorovat dlouhodobě: je to láska ke všemu starému, nejlépe upatlanému normalizací, co připomíná odkvetlé mládí a dobu, která byla pro mnoho lidí jednodušší, pochopitelnější a tak nějak bližší. Bohužel, smutné je, že 30 (!) let po sametové revoluci obdivujeme ikonu komunistického vysílání, prospěcháře a mistra převzatých písní,“ červenec 16, 2019 16:52 ... : mia I Zdvořilýho woodyho taky pamatuju. To mi bylo tak šest let, když jsem ji slyšela poprvé. červenec 16, 2019 16:56 ... : mamča Já co bydlím na venkově, tak nekoukám na TV, protože koukání "do zelenýho" mi připadá přínosnější. Tůhle přijel manžel a pustil si zprávy, a tam oslavná óda na Karla Gotta. Já to tak na půl ucha slyším z kuchyně, tak povídám : "Von umřel, že ho tak chválej ?" A manžel : "Né, je mu 80." červenec 16, 2019 17:07 ... : NČ Ono je to dneska od neschopných ubohých nul žádoucí, pohrdat Gottem, kterej něco umí, a umí to 60 let. Na rozdíl od dnešních umělců, kteří neumí vůbec nic a bez parazitování na státní kase by pošli hladem, protože diváci je neuživí a práce jim smrdí. Za všechny třeba celoživotní parazit na sociálních dávkách v Holandsku a teď nějakých dotacích v Česku. Ten je tak ubohej, že dokonce ani Milion chvil nenávisti o něj nemá zájem. Tý zoufalý ubožačce z nikym nečtenýho Forum 24 by mohl někdo připomenout, že Gott byl a dodneška je m.j. i ikonou kapitalistickýho Západního Německa. Rovněž mu dík za "mistra převzatých písní", který bychom jinak tehdá vůbec neměli jinak možnost slyšet. Český texty byly vynikající a podání někdy dokonce i předčilo originál. Připomenutí jeho osmdesátin bylo tedy naprosto v pořádku, jen škoda, že furt u toho někdo bilancoval a kecal. A škoda, že jeho nejlepší písničky zpívali jiní, než on. To jako nějakou jakoby gratulaci, neboco? Škoda! Dal bych určitě přednost nějakým JEHO dvouhodinovým koncertům. Je ovšem možný, že Janeček to tak nechtěl, ale chtěl to tak, aby si jeho písničky lidi i nadále museli kupovat a neměli je zadara ke stáhnutí z televize. Ode mě teda upřímný srdečný přání zdraví a ohromnej dík za to, že jsem mohl bejt při tom. červenec 16, 2019 18:25 ... : Marie NČ, výborně. Nějak mi příjde, že u nás se úspěch neodpouští. červenec 16, 2019 18:34 ... : mia I tu Johanu Hovorkovou snad ani nemá cenu komentovat. Proč pořád někdo řeší druhý a sebe ne?? Jak já tyhle mudrce nemám ráda. Ať si každej vstoupí do svědomí nejdřív sám sobě a udělá líp. Karel Gott i přes svojí nespornou slávu má pořád v sobě pokoru a ta hodně lidem dnes chybí. červenec 16, 2019 18:52 ... : *deeres* Kdo asi tak může dělat editorku ve Forum 24,deníku ve světě svobodných informací, kde je Pavel Šafr šéfredaktorem? "Sledujeme aktivity ruských podnikatelů v české ekonomice, kteří jsou napojeni na prezidenta Miloše Zemana.“ Johana Hovorková, editorka deníku FORUM 24 A teď se i navezla do Gotta a jeho fanoušků, protože v tom vidí jasné stopy touhy po socialistické normalizaci a budování komunizmu. O bezďákovi Huťkovi, duševním ubožákovi, je škoda mluvit. červenec 16, 2019 19:07 ... : Míša šíša Naprosto souhlasím s NČ. Je zajímavé, kolik nicek, které nic nedokázaly, se vyrojilo při příležitosti Gottova jubilea, aby si do něj mohly kopnout. Nevím, proč je tak nutné připomínat na jeho narozeniny to, že podepsal antichartu. To přece každý dávno ví, nač to po tolika letech rozebírat. Tím jako chce někdo shodit jeho megaúspěch na hudebním poli? A proč? Nebyla jsem Gottova fanynka, můj hudební vkus se ubíral jiným směrem, ovšem musím dát pomyslně klobouk dolů před jeho celoživotním výkonem. Je to borec a přeju mu, ať mu vydrží zdraví ještě spoustu let. červenec 17, 2019 06:07 ... : NČ On tu Antichartu tehdá podepsal každej, kdo něco znamenal a chtěl tvořit dál. Lidem to taky bylo úplně fuk, prakticky nikdo to ani nečetl. Stejně tak lidem bylo úplně fuk, že nad pódiama vlály všemožný prapory a nápisy, který nikdo už ani nevnímal. Co mi ale na některých podpisovačích ukrutně vadí, že teď se pasovali na kazatele cti a morálky, výslovně pohrdající "malejma českejma lidma" (Menzel, Svěrák, Bartoška, …). A právě k tomu pohrdání a kázání jediný pravdy a morálky, se Karel Gott nikdy nepropůjčil. červenec 17, 2019 06:46 ... : Míša šíša Přesně tak, NČ. Zas mohu jen souhlasit. červenec 17, 2019 07:38 ... : *deeres* Vždycky, když začnou s Antichartou, tak si vzpomenu na chudinku herečku Vlastu Chramostovou, tak pronásledovanou komunisty, že mohla hrát jen v bytovém divadle, doma na Vinohradech nad Národním muzeem. Jenže sama ve své knize přiznala, že byla ve svazku STB pod jménem Klára, aby se měla dobře. „Mefisto mi podstrčil čtvrtku čistého papíru a půjčil plnicí pero,“ napsala. „Protože jsem chtěla být slavná, chtěla jsem bez překážek uplatnit všechny svoje schopnosti, které se mi přes velký úspěch zdály stále ještě nevyužity, chtěla jsem se někdy dostat do ciziny, cestovat, poznat svět, vydělat si nějaké peníze, ne pořád počítat každou korunu, půjčovat si, někoho živit. Chtěla jsem být taky jednou šťastná,“ vyznala se Chramostová. Kromě podpisu spolupráce si klid zajistila ještě tím, že vstoupila do strany, v 68. roce pak vystoupila. Chramostová a její manžel Milota byli zakládajícímy členy Charty. Přesto na videu Chramostovou, jak podepisuje Antichartu, najdete. Je tam i Jan Hrušínský, Svěrák, Menzel, Veškrnová.......na wiki je najdete všechny, prý si mysleli, že podepisují prezenční listinu Luděk Munzar byl jedním z těch, co podpis odmítl. „Komunisti udělali Antichartu a já ji nepodepsal, ale nikde jsem o tom nemluvil. To je celé...Ale mně se to dneska hrozně těžko vykládá, když najednou zjišťuji, kolik tehdy bylo hrdinů. Jenže on se stal „disidentem“, protože mu nevzali špatný scénář.“ červenec 17, 2019 16:31 ... : mila1 Co se týče Karla Gotta - nikdy jsem jeho písničky cíleně neposlouchala, jsou mimo můj hudební obzor, ale vážím si ho. V době hlubokého totáče jsme si jako študáci občas přivydělávali jako kompars na různých předtáčených pořadech české televize. Na jednom takovém komparzu měl vystupovat i Božský Kája. Nic netušíce jsme seděli v publiku se skriptami na kolenou a šprtali se k nějaké zkoušce, když tu se před námi zjevil On a svým tenorem pronesl: "Učíte se? Tak jen doufám, že to budete moct taky uplatnit".. a odkráčel s úsměvem. Často jsem si na to vzpomněla. Bylo to svým způsobem statečné sdělení, stejně jako bylo statečné, když v roce 1971 přišel do nemocnice podpořit Martu Kubišovou, v té době už zakázanou zpěvačku. Myslím, že Gott je jedním z těch, kteří vycházeli s předchozím režimem, aniž se mu zaprodali. Přeju mu hodně zdraví. červenec 18, 2019 07:28

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment