Regionální muzea mají smůlu. Proč? Protože jsou regionální a nejsou v Praze. Návštěvnost se pohybuje kolem 200.000 lidí ročně a někdy ani vybrané vstupné nedokáže pokrýt náklady výstav. Výstava korunovačních klenotů Karla IV. se konala už začátkem roku v muzeu v Jílovém. V Praze by se na vystavené předměty stály několikahodinové fronty. Když jsem tam byla já, tak mimo naší skupinky lidí stejně postižených zvědavostí, tam byl už jenom personál.

Výstava byla k příležitosti 640. výročí od úmrtí Karla IV. s rekonstrukcí jeho úmrtního lože. Mimořádně byly vystaveny repliky korunovačních klenotů Karla IV. Mezi replikami byly klenoty, které Pražský Hrad nevystavuje, protože je nemá. Poprvé jsem tak viděla železnou Lombardskou korunu, která k mému překvapení ani jako koruna nevypadá, spíš je to jenom náramek. Korunu získal Karel IV. začátkem roku 1355, kdy se stal Lombardským králem; o pár měsíců později byl kurfiřty zvolen císařem Svaté říše římské.

Železná koruna Lombardie je královská koruna a jedna z nejstarších královských insignií v Evropě. Koruna se stala symbolem langobardského království a později i středověkého Italského království. V současnosti je uložena v katedrále Duomo di Monza ve městě Monza.
Koruna vznikla na začátku nebo v druhé polovině 9. století.

Pojmenování železná vychází ze železného, asi 1 cm širokého pásků uvnitř koruny. Pásek byl údajně zhotoven z hřebíků, které se používaly na ukřižování.

Vnějšek koruny tvoří 6 segmentů z tepaného zlata, částečně smaltovaného, které jsou spojeny "klouby" vykládanými 22 drahokamy.

Drahokamy vyčnívají z reliéfů květů a křížů. Velikost koruny je relativně malá. Někteří historici se domnívají, že byla původně náramkem, přičemž ostatní argumentují tím, že byla upravena až po tom, když se dva segmenty ztratily.

Železnou korunu v Praze neuvidíte, museli byste do Itálie, zrovna tak neuvidíte původní žezlo a jablko, tedy pravé české gotické korunovační klenoty - ty jsou totiž zase ve Vídni, v Hofburgu. Na Hradě jsou teď honosnější renesanční „náhražky“ z 16. století.

Během třicetileté války se korunovační klenoty několikrát z bezpečnostních důvodů stěhovaly. Z obavy před útokem Švédů byly tajně odvezeny do císařské klenotnice ve Vídni v roce 1637, kde zůstaly až do roku 1791. Během uložení ve Vídni došlo k záměně žezla a jablka. Současné žezlo a jablko vznikly pravděpodobně na objednávku Ferdinanda I. v roce 1533.

O tom, že žezlo a jablko z vídeňské klenotnice (Schatzkammer) jsou původními kusy z doby Karla IV., svědčí také portrét císaře Matyáše, na kterém je zobrazen jako český král se Svatováclavskou korunou a těmito klenoty. Důvod výměny je zřejmý, původní klenoty svým jednoduchým tvarem a absencí drahých kamenů nesplňovaly rostoucí nároky na reprezentaci prestižního Českého království.

Tyto klenoty by mohly být vydány do České republiky podle advokátů na základě saintgermainské mírové smlouvy uzavřené po skončení první světové války v roce 1919.

ZAJÍMAVOST: Československo ani Česká republika však o vydání nikdy nepožádaly.

Dokonce jsem i četla vyjádření nějakého našeho historika, že u nás by klenoty byly zavřeny v pokladnici a takhle si je můžete volně prohlédnout v Hofburgu…

deeres

Komentáře (2)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : *deeres* Karla IV. si přivlastňují i Němci. Proč ne, byl to římsko německý král a nakonec i císař římský. Jenže byl po matce z přemyslovské krve a ovládal mimo francouštiny, němčiny, latiny, italštiny i češtinu. Česky mluvil i se svou první francouzskou manželkou, aby je lépe přijali v Praze čeští šlechtici. Často si říkám, jak by asi dopadly naše dějiny, kdyby jeho prvorozeným synem byl Zikmund, další císař římský z přemyslovské, tedy české krve. Čechy neměl rád, protože díky neschopné vládě jeho nevlastního bratra, tu nakonec lid vzal do rukou kosy, řemdihy a cepy, které nakonec vedly až k bitvě u Lipan, kdy Zikmund, liška zrzavá,potlačil husitské hnutí a konečně se zmocnil vlády nad zeměmi Koruny české. Všechno mohlo být jinak, protože, ze všech Karlových potomků, zrovna Zikmund podědil jeho diplomatické a státnické schopnosti. Ne nadarmo se Karlovi VI. přezdívalo lstivý král. Karel IV. byl vzdělaný, velice chytrý a rozvážný, měl ohromný talent na jazyky a na poznávání lidských povah. Měl rád mír a také umění a byl velmi zbožný. Měl však i stinné stránky. Dokázal být nepříjemný, upjatý, vychytralý, úskočný a lstivý a v neposlední řadě také až machiavelisticky pragmatický a poněkud samolibý. Pouze díky těmto vlastnostem dokázal středověký stát povznést k nebývalé slávě. červen 14, 2019 10:40 ... : doktor Deeres díky,že jsi představila člověka,který si slávu i obdiv zaslouží. červen 14, 2019 12:32

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment