 S narůstajícím počtem vlastních dětí roste i míra vašeho sebevědomí. To, co vám jako prvorodičce přišlo náročné, považujete jako matka od vícero dětí za naprostou banalitu. Řekla bych skoro, že vám to přijde pod vaši úroveň. Narodila jsem se ve znamení lva. Hvězdy mi tím do vínku nadělily potřebu letních teplot a můj organismus tomu po celý život dává za pravdu. Vyzbrojil mě na to speciálně mizernou mikrocirkulací, to proto, abych si snad nedovolila usínat bez teplých ponožek, a to i během vlahých letních nocí.
Vše pod dvacet stupňů považuje mé
tělo za Sibiř a taju až při hodnotách blížících se třicítce. Po prvním porodu se mé lví potřeby
nehodlaly jen tak lehce vzdát. S naším Matějem jsem při prvním náznaku tropů
vyrazila k vodě, létu vstříc, ovšem prozření nastalo už při samotném balení
tašek. Víte, chystání věcí potřebných mimo domácí teritorium, mi dělávalo
problém už v době, kdy jsem děti neměla. Dospěla jsem dokonce k tomu, vytvořit
si několik seznamů a odškrtávat si je před tím, než odjedu pryč. Co
nezapomenout, když cestuju (na kolej do Prahy, do Německa), když jedu dělat
zdravotnici (na tábor, na školu v přírodě), nebo když vyrazím k bazénu. To bych
trochu rozvedla. Pro představu mého starého já. Takže: plavky, ručník (tímto
bezpochyby končí seznam většiny mužů). Mýdlo a šampon, ženy už vylezly z
pralesa. Taky další ručník, nebudu se přece utírat do toho mokrého z bazénu.
Dál tonikum a krém na obličej. A vatové tamponky, bez těch je totiž tonikum k
ničemu. Základům společenské hygieny se nedá vyhnout. S tím souvisí deodorant.
Hřeben. Lak na vlasy. Vejde se, hodí se. Řasenka taky. Co dál. Brýle proti slunci,
opalovací krém, klobouk, boty do sprchy. Plavací brýle a čepici, to aby mě to
poflakování u vody dohnalo k nějakému zodpovědnému plaveckému stylu pro udržení
linie. Ale hlavně, hlavně nezapomenout deku, knížku, jídlo a pití. Jedu přece
relaxovat... Což se dá i s tím dítětem, myslela
jsem si tehdy po tom prvním porodu. Prozřením, o kterém jsem se zmínila, bylo
to, že jsem během balení věcí pro mimino dospěla k závěru, že stran balení mých
věcí se nejspíš spokojím s mužským seznamem. Neplánovaně jsem ho vytunila. Pro
sebe jsem si nesbalila nic, což mi došlo až cestou k autu, a tak jsem se
vrátila alespoň pro ty plavky. Nad ručníkem jsem mávla rukou, použiju osušku po
dítěti. Být matkou je skvělá příležitost k tomu, naučit se slevovat ze svých
nároků. Letošní prázdniny trhaly tropické
rekordy. A já jsem tu vysněnou Saharu po většinu času smutně pozorovala ze
stínu. Mám tři děti, chápete. Mé mateřské pudy uzemnily veškeré mé dřívější
touhy a já se tolerantně podřídila potřebám všech okolo. Místo toho, abych se
slastně natáhla paprskům vstříc, poponášela jsem celé léto starostlivě deku s
hračkama tam, kam slunce nedosvitlo. Místo toho, abych si vychutnávala horký
vzduch v každém zákoutí našeho domu, svědomitě jsem každou místnost nad ránem
hermeticky uzavřela, aby teplota ovzduší nevzrostla ani o jeden stupeň
ochlazený během noci. Místo toho, abych každou volnou chvíli trávila volnožehem
někde u vody, oddala jsem se nucenému pobytu se smečkou pod slunečníkem u
domácího dětského bazénku. U toho, do kterého jsem si sama nanosila vodu a
nakonec si do něj i sama lehla, aby se to celé nějak využilo. Mé děti se totiž
narodily v chladných měsících, a tak je letní teploty ani trochu nevzrušují. Já
se naopak nacházela v tak zoufalém absťáku, že jsem vzala za vděk i tou trochou
vody, s pískem z dětské tatrovky na dně.  Tak. A teď si představte, před pár
dny, hvězdy se nade mnou ustrnuly. Matěje s Jonášem si nečekaně odvezla teta a
mě samotnou s Filipem zastihl telefonát mého taťky. Prý jede na koupaliště, i s
mým bráchou, jestli se nechci přidat, že mi pomůžou s dětma. Při představě, že
se dostanu mezi lidi, budu mít s sebou jen JEDNO dítě a k tomu DVA dospěláky na
pomoc, mě samou euforií z nedočkavosti zachvátil třes rukou.
V přesvědčení z
nepochybně těžké pohody, která mě čeká, jsem si věci zabalila dokonce podle
svého starého seznamu! Bože, možná si budu moct i lehnout na deku! Chápete to?
Místo jedné knížky jsem si vzala hned dvě!
Přijímám sázky na odhad průběhu celé
akce. A nebojte se drsnějších tipů. Do bazénu jsem se vůbec nedostala? Ne, tak
drsné to nebylo. Do bazénu jsem se dostala. Ovšem předcházelo tomu toto:
příchod, dítě s blbou náladou v náručí. Pokusy o oddělení dítěte od mého těla
za účelem roztáhnutí deky. Rezignace, ubikace za dopomoci všech ostatních, a poté
hromadný odchod k dámským šatnám z důvodu marné snahy o separaci. Nadvláda
dítěte, zajištěná pevným přisátím, úspěšně pokořena. Plavky oblečeny. Trauma z
chvilkového přerušení kontaktu ovládá zbytek pobytu. Mé dítě odmítá vstoupit do
brouzdaliště. Namáčím si plavky, abych si z celé akce přinesla domů alespoň
nějaký zážitek. Vybalování vlhkých věcí z tašek by na mě mohlo dýchnout
nostalgií, kterou jsem si tak slibovala. Po naprosto marných pokusech o kontakt
dítěte s vodou probíhá návrat zpátky na deku. Odmítám dítěti vydat bradavky k
dalšímu bezcílnému žmoulání, čímž u něj navozuji ještě blbější náladu než
předtím.
Čas na to, pokrýt deku i okolí
hračkami a dětským jídlem. Zlomový moment, dítě objevuje moje čokoládové
sušenky určené ke krácení dlouhé cvhíle během čtení druhé knížky. Dítěti se
rapidně mění výraz v obličeji.
Nastává moje chvíle. Mizím zadem,
zatímco děda se strejdou využívají vysoké hladiny cukru v krvi mého dítěte a
přesvědčivě ho zabavují. Jsem v bazénu. Pro začátek volím ležérní rozplavbové
tempo. K ničemu dalšímu nedostanu příležitost. Na břehu stojí můj bratr, v
náručí mé dítě zmítající se v křečích z řevu. Tím končí celá naše rodinná akce.
Pokusy o zvrat jsou naprosto marné. Mlčky balím, dítě se ublíženě odmítá vzdálit.
Odchod, dítě s blbou náladou v
náručí.
Řekla bych, že mi hvězdy chtěly dát najevo,
že pýcha předchází pád. Že když mám jako matka od tří dětí na starosti dítě jen
jedno, že to přesto nebude probíhat podle mých představ. Že kralovat nebudu já.
I když jsem se narodila jako lev. To jen abych na to příště myslela....
KATERINA KAROLOVÁ
|
