 Vydala jsem se včera na premiéru do Brna a zásadní chybu jsem udělala už na začátku, když jsem zvolila vlak EC Keleti. Že je to maďarský vlak mi došlo, až když jsem vkročila do vagonu, jehož podlaha byla pokryta útržky toaletního papíru a strop naopak kobercem. Teplota přesahovala 30 stupňů a puch by se byl býval dal krájet. Až do Pardubic jsem byla statečná. V Pardubicích si ke mně přisedl lesní muž a bylo po ptákách.
Přišel a s ním i
jeho smrad, kterého si asi byl vědom a tak začal z orvaného batůžku vyndavat
jedno tričko po druhém, důkladně je očichával a mumlal si: " Smrdí..
nesmrdí... smrdí... nesmrdí..." Když našel tričko, které dle jeho
subjektivního názoru nepáchlo, odešel si ho převléknout na záchod. Ustrojen k
námluvám se vrátil, rozhodil nohy do polohy "hele, jakýho ho mám",
otevřel pivo a jal se na mě zírat. Během cca 30 minut zírání došel patrně k
názoru, že by "to" jako šlo, vyndal noviny a na jejich okraj začal
psát.  Ještě chvíli jsem směla žít v blahé
naději, že si třeba píše nákupní seznam do Lidlu. Pak mi ty noviny bohužel
podal a já četla tuto zprávu: "Natočil jsem vlastní CD v Trutnově. Krátký
nezávazný rozhovor s tebou. Dnes. Kdekoli, kdykoli. Tvoje telefonní
číslo:"
Cítila jsem, jak mi po zádech začíná stékat studený pot. "No jestli to
takhle půjde dál, tak budem za chvíli smrdět oba stejně, kámo", pomyslela
jsem si a vrátila mu noviny s mírným úsměvem a rozhodným, nonverbálním NE.
NEpochopil.
Zíral. Já se potila.
Vytáhl telefon a chvíli na něm něco
kutil. Pak mi strčil před obličej displej s předpřipravenou kolonkou na
telefonní číslo. Teplota ve vagonu kulminovala, vzduchu ubývalo. V tu chvíli na
mě naštěstí začal ze špatně těsnícího okénka crčet proud vody.
Zatímco jsem se snažila záclonkou
vytvořit těsnění, aby se ze mě nestala miss mokrá košile, lesní muž zas něco
smolil na mobilu. Panebože, ať už jsme v Brně" modlila jsem se. Asi deset
minut před koncem cesty se muž odhodlal k ráznému kroku. S odhodlaným výrazem mi podal telefon se
zprávou: "Velmi jste mě zaujala. Jste jako dotek múzy. Chci s vámi strávit
zbytek života. Rozpaky jsou v tomto případě zcela na místě". Nevím, jestli
na jeho místě po něm zbyly rozpaky, ale po mně to byla zcela jistě
loužička.
A teď si říkám, jestli jsem neudělala chybu.
Byl si tak jistý.
Vyjádřil se pregnantně po hodinové známosti aniž by znal moje negativní
vlastnosti.
Aniž by kdy slyšel můj hlas nebo viděl moje spodní prádlo.
Chtěl mě takovou, jaká jsem. No nejsem já blbá?!
LOVE YOU ALL,
vaše děvče na vdávání. Nočník Neohrožené
Ženy
|
