Vzbudila jsem se s hlavou na stole v půl čtvrté ráno. Můžu vám říct, že tak rychle po probuzení mi všechny smysly ještě nikdy nezafungovaly.

Nejdřív čich: neuvěřitelnej smrad, který trumfne jen táborák ze starých holinek. Pak sluch. Táhlé, sotva slyšitelné syčení, zlověstné. Pak zrak, když jsem konečně přes bílou mlhu uviděla do ruda rozžhavený papiňák, následovala chuť, když jsem jen s otevřenou hubou pár vteřin nehnutě zírala, a nakonec i hmat, když jsem vypínala stále hořící plyn a zjistila, že knoflík je odporně mazlavý.

Potom už to byla jen akce. Otevřít okno v kuchyni, vklouznout do pokojíčku, zkontrolovat syna, dcera byla tehdy u babičky a manžel na noční. Nabalit malého do oblečení, jak kdyby šel ven, do kočárku, dát ho do ložnice, která byla přes troje dveře a dalo se tam vcelku dýchat. Otevřít tam okno, otevřít okna všude, jen ať se, proboha, trochu udělá průvan a ten smrad povolí. Venku -10, bylo to super.

Moje bílá linka byla pokrytá vrstvou černých sazí. Kdepak dětské všematlající ručičky. Moje nebetyčná blbost, achjo.

U papiňáku odpálené trojité dno. To bude mít tchýně radost. Na dně papiňáku louže neidentifikovatelné rozteklé hmoty a krásně stojící šedivý dudlík. Když jsem do něj šťouchla prstem, rozpadl se na prach.

Dodnes děkuju tomu geniálnímu projektantovi, co tu kuchyni navrhoval a taky bývalému režimu, že nad sporákem nebyla digestoř, ale jen ze silného plechu odtah někam kdo ví kam. Sice se na to dalo sáhnout snad až po hodině, ale nic nechytlo a starý poctivý sporák taky vydržel. Než přišel Honza z noční, tak linka byla zase bílá, záclona se prala, vůbec celá kuchyně byla vygruntovaná jak před Vánoci, a možná ještě líp, jen, bohužel, ten smrad nevyvanul.

Nevyvanul ještě dalších 14 dní.

Pamatuju si, že to tenkrát byla jedna z mála situací, kdy nevěděl, co říct. Nakonec jsme byli oba rádi, že jsme to s malým přežili bez následků. Chvíli uvažoval i o pojistce na blbost, ale pak usoudil, že nad debilkami bdí nějaký duch svatý, takže to radši nebudeme pokoušet.

Samozřejmě, že všichni naši známí a pak i zcela neznámí lidé, které jsme kdy potkali a přišla řeč na jídlo, byli s tímto mým kulinářských zážitkem seznámeni.

Dodnes říká: Moje žena je skvělá kuchařka, umí uvařit všechno. A když náhodou něco uvařit nejde, vezme si na to pro jistotu papiňák.

 KYTTKA

Komentáře (8)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : *deeres* Já už o tom tady kdysi psala. Papiňáky se koncem šedesátých let vozili z Maďarska,velký, černý, smaltovaný parostroj a koupit ho tady byla výhra v loterii. Jedna moje kolegyni vyhrála a koupila si ho v Bílé Labuti. Jenomže byl rozbitej. Tak ho popadla a šla ho reklamovat, jenže prodavačce nedokázala vysvětlit, co je na něm špatně. Tak hodná a ochotná prodavačka, vzala papiňák a kolegyni do jejich šatny, hrnec naplnily vodou,uzavřely,postavily na elektrickou plotýnku a vařily. Na té plotýnce to dost dlouho trvalo, ale nakonec se dočkaly. Pára nadzvedla konečně tlakový ventil a hrnec začal upouštět páru. A moje kolegyně okamžitě zvolala:"Vidíte, já vám to říkala, že je rozbitej a nedrží tlak!" Reklamaci jí kdoví proč neuznali. Papiňák, co je na fotce, používám dodnes. Sice jsem si koupila krásný, až z Turecka, ani levný nebyl. Jenže brzy šel z domu o opaření nestojím, ucha se rozpalovaly a pákou se dost blbě uzavíral a ještě hůře otevíral , ventil měl nějaký senzor, nešel ručně nadzvednout a tak jsem musela čekat, až celý hrnec úplně vychladne. Není nad primitivní výrobky, na které nemusí mít člověk speciální vysokou. Jo a hezké čtení, co je to Karkulka, asi to nebude ta v čepečku? duben 18, 2019 11:21 ... : kyttka Tak já měla papiňák už poměrně moderní, rok 2005, manželova máti když už něco kupovala, tak kvalitní věci. O to víc mi ho bylo líto. Karkulka je plzeňský carsharing od dopravních podniků. Jako se dá půjčit kolo a koloběžka, tak v Plzni nově i auto. duben 18, 2019 12:36 ... : doktor Mrazí mne v zádech,ale super povídání.Ahoj Kyttko. duben 18, 2019 13:12 ... : kyttka Ahoj Doktore, je pravda, že když mi došlo, co všechno se mohlo stát, tak mi bylo hrozně. duben 18, 2019 14:58 ... : d@niela ACH OUVEJ - A OMLUVA: Musím vám všem něco na Kytičku "vyzradit" - je to mládě, hůdě, holka jen trošku víc odrostlá. Má sice dvě kouzelný děti, ale je ve věku těch našich... Nojo, já mechanicky vyhledávám obrázky a dekorace článků "v naší věkové kategorii" Milá Kytičko, píšeš moc hezky a jsem ráda, že na Kudlanku. Tak doufám, že ses nad těmi obrázky jen zasmála a moc nenaštvala duben 18, 2019 15:28 ... : *deeres* Popravdě, já mám ten papiňák a i tu kuchařku, protože jsem odrostlá trochu víc. Ten papiňák mám kompletní, tomu na fotce schází těžítko u vzduchového ventilu. duben 18, 2019 16:46 ... : kyttka Děkuju, Dani, ten papiňák na fotce měla mamka a v tom vařila ten hrách. duben 18, 2019 17:19 ... : Josef Kouba Je to asi rok zpět, kdy jsem sledoval Shaw Jana Krause. Na závěr informoval všechny diváky zajímavou metodou, jak uvařit v papiňáku brambory na sucho. Tvrdil, že brambory mají v sobě dostatečné množství vody a v hermeticky uzavřeném hrnci netřeba vody. Jak začne papiňák vydávat parní signál tak vypnout plotýnku. Vše jsem provedl dle receptu. Když sem napjat velkou zvědavostí otevřel hrnec, našel jsem brambory v nepoživatelném stavu, připečené na dně papiňáku. Dalších 20 min. jsem dával hrnec do původního stavu. Vřele nedoporučuji tuto metodu. duben 22, 2019 21:30

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující