O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Související články
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| TEN NEJLEPŠÍ NA SVĚTĚ |
|
|
|
| Pondělí, 25 březen 2019 | ||||||||
Strana 4 z 4
Ve vlaku jsem si vzala jeho hlavu do dlaní a zapřísahala ho, že už nikdy, NIKDY, nesmí utéct. „Neboj, on by po těch kolejích doběhl až do Plzně a zaškrábal by tvojí matce na dveře.“
Byl i nesmírně pracovitý, když k tomu byl vybídnut. Jezevčíci jsou ze své podstaty norníci, mají hrabání v krvi. Vikymu to bylo naprosto jedno, v životě nám na zahradě neudělal jedinou díru. Ovšem nesměl mu nikdo ukázat prstem k zemi a říct. „Myšička, najdi myšičku.“ To se pak změnil na stroj a byl schopný během chvilky vyhrabat ne díru, ale kráter. Párkrát jsme tuhle jeho vášeň využili, když jsme potřebovali nakopat ztvrdlý písek.
Jako každý chlap, měl i on svoje mouchy, dokázal se naštvat, když se domníval, že se mu děje nějaké příkoří. Jako tenkrát, když si máma koupila první knížku od Wilbura Smithe, tuším, že to byla Řeka Bohů, a tak zaujatě mi o ní vyprávěla, že se Viktor rozhodl, že si to taky přečte, aby neměl oproti paničce intelektuální mezeru.
Bohužel mu moc nešlo obracení stránek, což na knize zanechalo následky už navždy. Když dostal přes prdel, prohlásil, že kdyby doma měla knížky typu Jak se kalila ocel nebo Daleko od Moskvy, ještě ráda by mu je dala přečíst a nebránila by mu, ani kdyby je chtěl komplet sežrat. Poté se odebral k sobě do pelechu, kde v zarytém mlčení strávil zbytek dne. Nepomohlo, ani když ho prosila, že než aby četl tohle, to ať už je raději analfabet.
Roky běžely, narodil se nám syn, to už bylo Viktorovi přes deset let. Jeho si kupodivu od mala nechal vlézt až do pelechu, když jsem ho na chvilku spustila z očí, věděla jsem, že se doplazí právě tam. Kolikrát usnul s hlavičkou na Viktorově boku. To pak pes ležel a snažil se ani nepohnout.
Viktorův konec vám líčit nebudu, umírání nikdy není legrace. Dožil se 16 let a necelých 2 měsíců. Byl už skoro hluchý a slepý a když mu přestávaly fungovat zadní nohy, nechali jsme ho uspat, nesnesli jsme pohled na jeho utrpení. Dlouho jsem pak přemýšlela nad tím, že pokud tam nahoře někdo je, tak má patrně radši psy, protože člověk by si to musel protrpět až do konce.
Moje máti už si nikdy žádného psa nepořídila, říkala, že podruhé se loučit už by neunesla. Já jiného psa mám.
A víte, jak jsem k němu přišla? To jednou takhle přišla moje 15 letá dcera domů a povídá: “Podívej, co pro tebe mám, můžeš to brát jako předčasný dárek k Vánocům…“ Historie se zkrátka nudně opakuje.
KYTTKA
|
||||||||
| < Předch. | Další > |
|---|
