O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Související články
- JAK JSME BUFETILI
- TO SE SNÍST OPRAVDU NEDALO
- JAK JSEM SE MÁLEM NEVDALA
- JAK JSEM SE NAUČILA MILOVAT MATEMATIKU - I.
- JAK JSEM SE NENAUČILA HRÁT NA HOUSLE
- JAK JSEM SE PODÍLELA NA ZLOČINU
- JAK JSEM UTEKLA HROBNÍKOVI Z LOPATY
- JAK JSEM NEZAČALA PĚSTOVAT
- HLÍDEJTE SE NA KAŽDÉM KROKU
- JAK JSME SPOLU (NE)CHODILI
- JAK JSME CHOVALI NEUŽITEČNÁ ZVÍŘATA
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| BUNGEEEEE!!!! |
|
|
|
| Čtvrtek, 21 březen 2019 | |||||||
Strana 3 z 3
„Neboj, když to zábradlí přelezeš, tak už skočíš,“ usmíval se Honza. Nu po těch víc než 20 letech si už opravdu čteme mnohdy myšlenky.
Bála jsem se, hodně moc jsem se bála. Ani ne toho, že se zabiju, že to lano praskne nebo tak. Bála jsem se spíš toho, že mě prostě trefí šlak. A pak taky že nebudu dole schopná se připnout na karabinu, co za mnou spustí a budu se tam houpat jak oběšenec do skonání světa. Abych tuhle iracionální myšlenku zahnala, zeptala jsem se toho většího sympaťáka: „Co když se prostě nepřipnu?“
„No to musíš.“ ( Všichni jsme si tam tak nějak samozřejmě tykali.) „No co když tu karabinu fakt nechytim?“
„Tak pro tebe dolů slaníme,“ řekl ten menší sympaťák. „Ale budeme naštaný,“ řekl ten první a začali se smát.
„Neboj, chytneš to, a ještě ráda. Jenom si pevně utáhni boty.“ Tak jsem si utáhla boty a šla na věc.
Jsem prcek, takže přes zábradlí mi museli pomoct. Těch zhruba 30 vteřin, co stojíte zády k zábradlí, držíte se a čekáte na pokyn ke skoku, je pekelně dlouhých. Ale zas dostanete velkou odměnu v tom, že před vámi je nádherný výhled. Dole voda, nahoře nebe, zalesněné břehy a prostor, spousta prostoru.
„Tři, dva, jedna jump…“ A opravdu jsem skočila, svět se mi převrátil a pak zhoupnul. Tepovou frekvenci jak v tom největším krpálu, slyšíte jen svistot vzduchu kolem uší, letíte. Do krve se vám vyplaví taková spousta adrenalinu, že máte pocit, že teď zvládnete cokoliv. Neškubne to s vámi, lana jsou velmi pružná. Akorát máte pocit, že vás to vyzuje z bot.
Karabinu jsem chytla, dává se k pasu, takže nahoru vás vytáhnou vsedě. Nohy se mi klepaly, zpátky přes zábradlí mi museli opět pomoct. Když jsem stála zas oběma nohama pevně na zemi, slyšela jsem se, jak říkám, že to bylo úžasný. A byla to pravda. Celý skok mám natočený hned 2x, jednou od manžela, jednou tamní profi kamerou. Aby mi to vnoučata jednou věřila.
Na zpáteční cestě na mě padla únava, celou jsem ji proklimbala. „Nevěřil jsem, že skočíš. Jsi vážně praštěná babička.“
Doma jsem synovi ukazovala video. Docela se zájmem se podíval. „Škoda, žes nejel s náma, mohli jsme se kouknout na Zvíkov.
„No víš mami, buď ráda, že jsem nejel, já bych tě totiž skočit nenechal.“
Popravdě, tahle věta mi udělala větší radost než ten skok. A opravdu se nenudím…
KYTTKA
|
|||||||
| < Předch. | Další > |
|---|
