Než naše kročeje zabloudí na  Malou Stranu, ohlédneme se naposledy k nábřeží s výhledem na řeku,  v úžasu sledujeme nezaměnitelný tep města. Necháváme se okouzlit neopakovatelnou podívanou na kaskádu pražských mostů.

Neopomeneme zajít do galerie v „Mánesu“. Večer na představení do Národního, a nelze vynechat koncert v Rudolfínu. 

Prahu milujeme a obdivujeme i pro její dech beroucí chrámy, s kostely i romantickými kostelíky. Neotálím s návštěvou Betlémské kaple. Jsme okouzleni malebnými zákoutími Starého Města i Malé Strany, hlavně během nočního plynového osvětlení. Je to pochopitelné, vždyť z téměř z každého průčelí, fasády domu či zákoutí, na nás dýchá slavná i temná historie ( 11 ).

 Mám-li být upřímný, při našem toulání se nemůžeme dočkat, až naše unavené nohy vstoupí bránou tvořenou staroměstskými věžemi, na skvost v podobě mostu a projdou se po mostě kamenném, mostě Karlově.

Po celá staletí z mostu hledí špalír svatých.

Most samotný překvapí i uměním soudobým. Okouzlí živými sochámi, hudebníky s kloboučky u nohou, i loutkoherci.

Směsice, která nemá obdoby v žádném jiném městě. Konečně, konečně procházíme na Malou Stranu bránou, kterou tvoří malostranské věže.

Bruncvík nám otvírá cestu k nevšední procházce Kampou, Čertovkou i uličkami Malé Strany.

Nelze minout  ani tamější hospůdky. Jejich stín nás zve k odpočinku i občerstvení.

Notně unaveni, ale plni dojmů neomylně doputujeme k restauraci a hotelu „U TŘÍ PŠTROSŮ“ ,kde, jako každou návštěvu, je nám dovoleno složit hlavu.

Ovšem  den ani večer nekončí.

Než naše padneme do spánku, je nám nabídnuto kulturní osvěžení ve Valdštejnské zahradě.

Po úžasném divadelním představení končí i náš den, den v milované Praze.

Něž ulehneme a propadneme se v hluboký spánek, sledujeme z okna pokoje, jak utichá  a k spánku ulehá i  Karlův most a připravuje se  po náročném dni k zaslouženému odpočinku.

Druhý den nás slunce doprovodí na nádraží, zamává na rozloučenou s milovanou Prahou, a my vykloněni z okna vlaku v duchu voláme: “Brzy nashledanou!“.

-doktor-