O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Související články
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| NOSTALGIE |
|
|
|
| Pondělí, 11 únor 2019 | ||||||||||||
Strana 4 z 4
Po šedesáti letech jde znovu poprvé do školy. S napětím bere za kliku, vchází do haly a snaží se zorientovat v částečně přestavěném prostoru. Ano, dvě třídy, ředitelna a nalevo ta „neslavná“ šatna. Z ředitelny tentokrát zní violoncello. Jana ale zamíří napravo. Na dveřích už není cedulka „1.B“, ale „tělocvična“. Ani ji to nezamrzelo – hlavně, že to tu nezbourali! Zhluboka se nadechne a pomalu otevírá dveře. Zůstává stát na prahu třídy a tají dech. Třída je prázdná, žádné lavice. Na zemi po celé ploše koberec a v pravém rohu hnědé klavírní křídlo. Dobeška je plná klavírů…
Jana si zouvá boty, zlehka našlapuje na koberec a sedá si na stoličku u klavíru. Jak omámená zavírá oči, propadá se v čase a promítá si svůj film pro pamětníky: „Dobrý den, děti, dnes se naučíme písmeno „M“ jako „MÍR“. Otevřete si slabikáře…“
Paní učitelka má klidný, ale důrazný hlas, všichni pozorně naslouchají a pak slabikují nová slova. To až o přestávce třída zahučí, holčičky štěbetají, kluci se pošťuchují, k Janě přibíhá Maruška Houdková. Právě ta, které Jana nedávno přiskřípla palec do dveří. Au, au, no muselo to hodně bolet. Jana za to dostala poznámku do notýsku. Taková nespravedlivost, copak za to mohla? Neměla tam Maruška ten prst strkat. Teď Maruška na Janu doráží: „Ukaž, co to máš? Že je to ten pětadvacetník, cos mi slíbila?“
Jana bleskurychle schovává ruku za záda. „Ukáááž, prosííím.“ „Neukážu. Ani za nic!“ „Když to nechceš ukázat, tak je to určitě ten pětadvacetník. Dej mi ho a honem. Slíbilas mi ho!“ „Neslíbila a nedám. Je to můj pětadvacetník. Dal mi ho táta, než od nás odešel.“ „Cha cha, neodešel, moje máma říkala, že ho zavřeli. A když to říká moje máma, tak je to pravda. A ty mi ho teď musíš dát,“ vrhá se Maruška na Janu.
Ta tiskne minci vší silou v dlani a snaží se Marušce uniknout. Kluci mezitím běhají po třídě a házejí po sobě mokrou houbou. Jeden z nich v běhu vrazil do Marušky, ta ztratila rovnováhu a padá na zem. Janě svitla naděje – vteřina času. Pátravě se rozhlédne kolem sebe.
A než se Maruška stačí zvednout, zasunuje rychle vzácný pětadvacetník za lištu u podlahy. Levou ruku dál svírá v pěst, jako kdyby tam ten poklad ještě měla, a šermuje Marušce před očima „Nedám, nedám, nééédáám!“ Tentokrát stálo štěstí na její straně…
Janě se mihne v obličeji vítězný úsměv, probouzí se ze „sna“ a otevírá oči. Třída je prázdná. Pomalu a váhavě jde do protějšího rohu místnosti, přidřepne, zašátrá prstem za dřevěnou lištou… JE TAM! Pětadvacetník od táty! Po tváři jí tiše stékají slzy štěstí…
ZDENKA LINHARTOVÁ
|
||||||||||||
| < Předch. | Další > |
|---|
