Kulturní rozdíly

Vůbec první hosté byli Rakušané, rodinka se školními dětmi, velmi milí, vstřícní a bezproblémoví. Vzájemně jsme si napsali hezké recenze a moje tréma se rozplývala. Časem se ukázalo, že zhruba polovinu zájemců o ubytování tvoří Rusové a Ukrajinci, kteří mají trochu jiné kulturní zvyklosti než Středo- a Západoevropané. Vůbec si nevědí rady s recyklací, protože netuší, co to je.

I při kratším pobytu dělají hodně domácích prací typu praní, žehlení a vaření, takže nutně potřebují žehličku a sušák na prádlo. Pijí čaj se spoustami a spoustami kostkového cukru. Ale zase jsem si přece jen trochu osvěžila svoji velmi zasutou ruštinu, což nebylo špatné. Rusové z Dálného Východu byli o poznání srdečnější a vřelejší než ostatní, přiváželi čokoládičky s obrázky Vladivostoku, medaile Chabarovska a podobné předměty a zvali mě na čaj, což jsem odmítala kvůli jazykové bariéře; fakt bych si s nimi nepopovídala.

Nejexotičtější návštěva byly ženy z Pekingu, matka neuměla vůbec anglicky, ale dcera ano, a tak nám tlumočila. První zdvořilostní dotaz zněl: „Kolik vám je let?“ Když jsem popravdě řekla, že šedesát jedna, čínská maminka se zatvářila neobyčejně závistivě a odvětila, že jí je jenom padesát. Platí tam, že čím vyšší věk, tím líp.

Radosti i strasti nás bytných

Někteří hosté (bez ohledu na národnost) byli úzkostlivě pořádní a byt zanechali dokonale uklizený, což jsem ani neočekávala, jiní zase úplně naopak a zůstavili nám hromady odpadků nebo různá poškození, jako uražený roh zdi. Okamžitě se projevily všechny nedokonalosti, které jsme při rekonstrukci vynechali v naději, že to ještě vydrží, ale ve skutečnosti fungovaly jen „na heslo“, jako například napůl odštípnuté držadlo lednice nebo elektrická zásuvka, kterou jste museli přitisknout ke stěně, když jste z ní chtěli vytáhnout šňůru –všechny tyhle věci se okamžitě utrhly a zničily a člověk to nemohl hostům zazlívat. Zkrátka všechno je potřeba uvést do naprosto funkčního stavu, jinak vám to hosté „dorazí“.

Obecně lidé píší až nezaslouženě hezká hodnocení a jsou vstřícní a milí, což potvrzuje teorii, že většina lidí je v zásadě dobrá a hodná. Někdy mi působili potíže, za které ani moc nemohli, hlavně s nočním buzením, když se nemohli dostat do bytu (ačkoli jsem jim ukazovala, že dveře je potřeba přitlačit a pak teprve odemykat...), nebo když sice jedni Rusové z Dálného Východu odjeli ve čtyři ráno sami taxíkem (který jsem jim den předem objednala), ale v pět telefonovali, že tu zapomněli tašku – kterou jsem v rozespalosti, v dešti a tmě na zahradě u vrátek prostě nenašla, protože byla černá... ale v půl šesté jsem se šla podívat znova a přece jen jsem ji na poslední chvíli zachránila, a ta pak celá promoklá, odcestovala se svými pány z letiště. „Izvinítě, súmku zabýli, “pamatuju si doteď větičku hlavy rodiny, která extra ve spěchu dojela pro tašku taxíkem z letiště.