 Při úklidu na půdě jsem našla magnetofonovou kazetu. Bylo na ní tužkou napsané moje jméno. Oživila jsem tedy prehistorického walkmana a nestačila se divit. Celá kazeta je věnovaná mně. Skládá se z drobných střípků, které natáčel můj děda, když se mnou zůstal doma, aby maminka mohla pracovat. Nahrával běžné situace všedního dne…
Jak
se spolu oblékáme, jak mi dal košilku naruby a jestli to na něj neřeknu, jak
musíme uklidit pokoj, aby měla maminka radost, co budeme dělat, jestli si
pustíme desku s Burianem a nebo s Mahlerem.
Jak
se mi líbí nový stan ze štaflí, co mi postavil a co budeme vařit. Zpíváme spolu
ovčáky, hrajeme Kočka leze dírou… řešíme, proč jsem utekla na dvorek v
bačkůrkách, proč mám na zadku bláto a proč nechci ty gumáky.
Zachytil,
jak se s maminkou chystáme na procházku. Gumi gumi gumáky… Než jsem si je
obula, přezpívaly jsme s mámou celý Já do lesa nepojedu.
Jeho hlas, který jsem nejdřív vůbec nemohla poznat, mi pomohl otevřít
nejspodnější šuplíčky se vzpomínkami z mého dětství. Na nejlepšího chlapa mého
života, který mě miloval, hodnou, zlobivou, zdravou, nemocnou, s pětkou z
matiky i s mojí tvrdohlavostí, lumpárnama a popletenou básničkou. Miloval mě
zkrátka takovou, jaká jsem. Láskou bez podmínek.
A tak tady dědo sedím na špinavý, neuklizený podlaze, mezi horou nepotřebných
věcí a pláču jak malá, když jsem si rozbila koleno. Pláču a pláču a nemůžu
přestat.
Slyšet
zase tvůj hlas, slyšet tón, jakým se mnou mluvíš, slyšet, jak se spolu smějeme
a jak si spolu šeptáme naše malá tajemství mě totálně rozseklo. Byli jsme si
tak blízcí.
Už tady se mnou dvacet let nejsi. Válčím se světem, jak se dá. Někdy to jsou
fakt těžký bitvy. Často to končí hodně bolavou hlavou nebo puklým srdcem.
Slzeprolití už ani nepočítám.
S
tebou jsem vyrůstala v dokonalém světe malé holčičky a jejího dědečka. To, že
mě máš upřímně rád, bylo pro mě každodenní realitou a samozřejmostí. Ale neřekl
jsi mi nic o tom, jaké to bude, až vyrostu.
Nevěděla
jsem, že jednou odejdeš a že to bude tak nesmyslně brzo.
Snažím se být dobrý člověk. Nejlepší jak to jen jde. I přes to, dědo, se mi
ještě nepodařilo najít tak skělého parťáka, jakým jsi mi byl ty.
Děkuju
ti za každou chvíli, kterou jsem s tebou mohla strávit. Díky nim jsem ta
nejbohatší holka na světě.
Neohrožená
žena
|
