Chtěl bych vám předeslat svůj letní zážitek, něco, nač hned tak nezapomenu. A musím přiznat, že nevidět to na vlastní oči, culil bych se vyprávěné příhodě, a nevěřil ani slovo, pochopitelně. Ale – znáte to - kdo ví, co se odehrává mezi nebem a zemí… Takže čtěte, kamarádky a kamarádi, náš zážitek. Je léto, slunce, voda, horký vzduch! Ano, letošní prázdniny …

Sousedi přes chodbu, mladí manželé s dvěma dětmi, batoletem Honzikem a čtyřletou slečnou Adélkou, nás s manželkou pozvali na chatu. Prý poděkování za hlídání jejich svišťů.  Dovalili jsme autem a na první pohled  - všechno super. Chata fakt udělala dojem. Skvost v malebné krajině. Pohádkový dojem dotváří palouk obklopený lesem, skálami a romantickým jezírkem. Krom jiného nás nadchla procházka lesní cestou ke skalní studánce s křišťálovou vodou. Může se pokračovat dál a dojít ke skalní vyhlídce. U ní cesta končí, vaše údy vám poděkují, že je necháte spočinout na skalním výklenku, připomínajícím pohodlné odpočívadlo. Slunečné dny však také lákají ke koupání. Jezírko s průzračnou vodou nabízí nezištně své služby.

Se sousedem, jmenuje se Lukáš, jdeme osvěžit údy do vlnek jezírka. Holky se mezitím rozhodly, že přinesou zázračnou vodu ze skalní studánky. Usmívají se a dodávají si odvahy, protože domorodci ze vsi tvrdí, že chodit v podvečer ke zdejší studánce je nebezpečné. U studánky totiž straší! Prý v sedmnáctém století žil v tamějším lese, kde přesně se, to se už neví, podivín. Chaloupka, ve které pobýval, pak jednou vyhořela a v ní vesničané našli ohořelé tělo. Legenda praví, že bylo jeho. A že od té doby hlídá studánku a straší žíznivce.

Neuplynula ani hodina a holky pádí z lesa a hulákají:  „Straší tam, opravdu straší!!“ Se sousedem myslíme, že je to reakce na pověst a hulákáme se smíchem zase zpět na ně: „Straší, straší!“ Ovšem holky nás překvapily. „Ne, ne, myslíme to vážně! Fakt nám na chvilku zastoupilo cestu „něco“ ve starých odrbaných hadrech. Chvělo se to nad zemí a čučelo to na nás. Ale pak zas během chvilky se to rozplynulo“.

Se sousedem jsme nevěděli, zda se smát nebo dělat taky utrápené ksichty. Nakonec souhlasíme s tím, že se tam půjdeme ihned podívat. Ať jejich dušičky mají pokoj. Znáte to sami, děvčatům se těžko odporuje a tak si to hrneme podle slibu ke studánce. Začalo se šeřit, což by mělo strašidla vyhnat z brlohů a trochu nás poškádlit. U studánky vezmeme kelímek, napijeme se dobré pramenité vody. Na vyhlídce se dáme do klidu - a stále nic. Prázdný kelímek do koše, a my se tedy loudáme dom. U chaty děláme na holky zklamané obličeje.

“Holky, nic, fakt nic! Ale neva, mrkneme tam ještě zítra“.