Musím přiznat, že se spalo náramně. Holky nás ráno pohostily snídaní na vidličku, oplácíme jim to, že se celý den staráme o sviště. Dopřáváme jim zaslouženého relaxu – les, koupání, povalování na lehátkách. Jsou celý den v plavkách a moc jim to sluší.

Den je v nenávratnu, podvečer jak malovaný. Na slib nezapomínáme. Ještě před večeří se vydáváme ke studánce slovit strašidlo. No, uvidíme. Je tam ticho, i les kolem utichl. Neodoláme, svá hrdla svlažíme příjemnou pramenitou vodou. Hele, hele, nejsme tu jen my, ale od vyhlídky, přituleni k sobě, se loudají dva zamilovaní. Nevnímají nás. Mají jeden druhého. U studánky se zastaví, mladík galantně podává vyvolené kelímek s vodou. Smějí se. Holčina se napije a s gestem „širák odhazuji v dál“ odhodí prázdný kelímek. V tom mžiku před dvojicí se vznáší obrovské otrhané chlapisko, s rozpřaženýma rukama a zarputilým pohledem!

Stojíme, krve by se v nás nedořezal. Kluk nezaváhal a zmizel mezi stromy. Hrdina jeden. Dívka hrůzou se ani nepohnula. Tiše něco drmolí. Vypadá, že omdlí. Neváháme. Se sousedem, každý z jedné strany podepřeme vyděšenou dívku. Že by ten kelímek? Jsem dobrý, zvedám ho a trefím se do koše. Světe zboř se, chlapisko ještě chvilku civí na bledou holčinu a fůůůůůů, je pryč.

Třesoucí se děvče s Lukášem podpíráme k chalupě. Statečný nápadník už seděl na zápraží, v ruce drží panáka, co mu naše holky nalily. Po krátkém odpočinku a vzpamatování se, berou se ti dva za ruce a jdou domů. Bydlí prý ve vsi u tety. Jen zmizeli z očí, museli jsme my, stateční ochránci kavalírem opuštěné dívky, vše vyprávět.

Nyní víme, že otrhané chlapisko střeží čistotu panenské přírody a nemilosrdně děsí ty, co si ji patřičně neváží. Nevím, zda ještě někdy, v byť  krásný podvečer, ta naše sluníčka, půjdou samotinká ke studánce…

Tak zdálo se nám to, nebo …?

                                                                                                                                                         - doktor -

Komentáře (2)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : *deeres* A, sluníčka tam odhazovala co, že na ně ten mulisák také vlítl? Doktore, hezký. Strach má velký voči. Kdysi jsme s přítelem byli kdesi u Nepomuku,někdy koncem krásného ještě září. Přítel měl 190cm a 90 kilo, chlap, jako hora a k tomu sportovec. Cestovali jsme na motorce a když se začalo už stmívat a do Prahy daleko, píchli jsme motorku do křoví a v houštině kousek od lesní cesty si postavili stan. Romantika žádná, ukázalo se, že se přítel potmě bojí. Každou chvíli rozsvěcoval baterku, svítil do lesní tmy a snažil se identifikovat každý zvuk, který se kolem nás ozýval. Co kdyby tam někde byl medvěd? Medvěd tam nakonec nebyl, ale slyšeli jsme někde blízko jelena v říji. Přítel honem balil a že jedeme, mně se to nezdálo a šla jsem se na toho vzteklého a nebezpečného jelena podívat. Jelen to nebyl, někdo na silnici, kousek od nás spravoval a tůroval auto. září 17, 2018 09:17 ... : doktor Deeres díky za bezva příběh. září 17, 2018 12:44

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující