![](http://obrazky.kudlanka.cz/poradna.png) Můj telefon je chytrej. Není to nějaká super hyper absolutní špička, ale rozhodně je - co se týká “smart funkcí” - nade mnou. Je jich plno, o kterých ještě ani všechno nevím, které teprve postupem času prozkoumávám. No, ale zas má o hodně menší případnou dobu existence; to já už toho (oproti mobilu) zažila… I těch nejrůznějších telefonů. Pamatuju si dokonce naše první číslo: 754-627. To jsem chodila do základky, a občas volávala domů z budky.
Teď si díky telefonu pokrafu s kamarádem na Žižkově, s dcerou v Boise,
s kamarádkou na Jižním Městě, a dokonce i se synem, ať se zrovna nachází
kdekoliv na světě. Občas bývá i zahrabaný někde v sutinách… Ano, jeho poslední
obrovský kůň je totiž záchranařina, a jeho současný nepřekonatelný idol se
jmenuje Gene, je to holka nesmírně pažravá, nesmírně po celém těle chlupatá a
nesmírně ho milující – jeho šlechtična borderka.
Ale zpět k telefonu. Dnes ráno mne vzbudil zprávou, že v 8,38 hod. se
spustí bouřka, že bude lejt jako z konve a bude to trvat cca 30 minut. Netrefil
se o jednu minutu… Ale to měl zase drb od mých hodinek - on totiž využívá
kamarádství s nimi, a ty ho zásobují mnoha údaji – například kolik jsem toho
právě ušla, kolik energie na to vydala, kolik vážím a kolik je ve mně sádla a
plno dalšími intimitami… Hrůza, tomu fakt nemůžu uvěřit, těm procentům tuku, a
tu cifru vám tu rozhodně nebudu publikovat, protože bych své čtenářstvo
rozhodně vypudila. A to jsem přitom už tolik zhubla… Jenže, podle všeho jsem
zhubla všechno ostatní, jen ne ten tuk.
Foun mne taky budí, upozorňuje na všechno možné a hodně věcí za mne
zastane. Překládá, špitá mi do uch anglická slovíčka i texty, pak zase mi čte
noviny. Hude a zpívá během procházek. Organizuje mi den.
Telefon mne vodí po New Yorku,
ukazuje mi cestu všudy, radí, jak se vyznat v bludišti subwaye, v pondělí
mne zas dovede (pevně doufám) do školních škamen. Přihlásila jsem se totiž
znovu (už ani nevím pokolikáté) na angličtinu. Doufám, že se dorozumím díky
tomu nejen s babincem v současném mém bydlišti, ale případně i s vnoučaty.
Oba totiž perfektně rozumí češtině, ale mluvit, to jim tedy moc nejde. Je to domácnost
k popukání, ta rodinka mé dcery: na děti se mluví česky, oni na rodiče
anglicky… Ale já to vlastně uznávám za dobré, protože nikdo nemůže říct, že
děti mají „cizí přízvuk“.
Asi se vám to bude zdát jako malichernost, ale neřekli byste, jak moc
to znamená. Zvláště v některých státech… Když vás při sebemenší
příležitosti lidé oslovují „A odkud jste? Jo, to znám, to je tam, co žíjí Srbové,
ne? Ne? Tak tedy v Rusku?“
Ale většina lidí tím nic zlého nemyslí, ovšem když to zažíváte léta… Ale
ono je to tak všude. Kupříkladu v Praze, v našem domě, žije má fajn
kamarádka, která je původem Polka. Bydlí tam cca 35 let, ale stejně se její polský
přízvuk i dnes hned pozná. Pro většinu lidí byla a bude vždy Šlonzačka…
Mimo jiné, díky těm ještě chytřejším hodinkám ani nemusím nosit s sebou
peníze. Prostě je přistrčím k displeji u pokladny a “ono se to zaplatí”.
Což mi připomíná, že si musím jít koupit něco k jídlu a pití.
Vezmu svého chlupatce a půjdeme. On si už zcela zvyknul, je to origoš-gaučák,
takže mu tady ta betonová džungle ani moc nevadí. Občas zajdeme do parku, tam
je placaté malé hřišťátko, odhaduju tak 10 krát 25 metrů, kde se mohou pesani
vypustit z vodítka.
A oni si tam chvilku navzájem pokecají, pak se někde
pohodí, a po chvíli zas s paničkami či páníčky odejdou.
Mj. tak mne napadlo, nebavilo
by někoho z vás pomáhat mi s kudlankou?
Co by to bylo?
Úprava textů, vyhledání
nějakých obrázků… atd.
Našel či našla by se?
d@niela
|