 Už jednou jsem vám tu psala, že jsem s rodiči bydlela kousek od Třebíče, a že můj otec tam byl velitelem kasáren, které byly ve stejné vesničce. Tehdy se tam rodiče přistěhovali ze Slovenska, já do té doby vyrůstala u babičky. Takže jsem byla naštvaná a smutná, protože na rozdíl od mé babičky, která byla velice hodná, laskavá a milá, tak výchovné metody rodičů byly kruté a pro mě nezapomenutelné. Ale musela jsem to překousnout, nedalo se nic dělat.
Na té vesnici bylo všechno jiné - lidé si „viděli do talíře“, dost se taky pomlouvalo, všichni o sobě všechno věděli; a mně se tam prostě nelíbilo. Skončilo to hezké. Mj. všechno, co jsem se naučila o vaření, pečení různých zákusků a řezů, také pletení a háčkování, včetně vyšívání, všechno jsem se naučila od babičky mé milované.
 Vzpomínám, jak jednou jsem šla s mámou nakupovat; obchod byl docela z ruky a jak jsme tak šly, před jedním domem stála paní a volala na mámu, ať si zajdeme k ní na zahradu natrhat švestky. Máma se už viděla, jak vaří švestkové knedlíky a peče i koláče. Paní nás zavedla na zahradu a teď jsem uviděla něco, co se mnou tak trochu zatočilo. Paní měla v zástěře kus těsta a jak tak chodila kolem stromů, trhala švestky, které do těsta balila, zabalené si jen hodila do kapsy a pokračovala k další švestce… Tak rychle natrhané švestky jsem od té doby neměla a paní jsem jen zlehounka pozdravila.
Když jsem trochu povyrostla, začala jsem chodit s jedním vojáčkem. Byli jsme hrozně moc zamilovaní, a když se to dozvěděl otec, řádil jako černá ruka. I když jsem celkem úspěšně studovala, musela jsem se o každé opuštění domácnosti moc prosit. A nejpozději do půl deváté doma! Tak zněl rozkaz. Jednou mi moje láska řekla, že jeho tatínek bude mít oslavu 50. narozenin a že mě zvou. No, doma byl opět problém, tady mi trochu pomohla máma a já mohla jet do Brna na oslavu. Mamka mi jen řekla, že musím něco dovézt jako dárek; nakonec zvítězil dort, který mi upekla jedna místní cukrářka. Byl veliký jako kolo od vozu a na něm byl velikánským písmem nápis TATÍČKOVI. Mne málem ranilo. Pána jsem ještě nikdy neviděla a měla jsem se přikodrcat s dortem s takovým nápisem…
A tak jsme s mámou nahonem tvořily růžičky, nápis jsme odškrabaly, znovu to všechno zamázly čokoládou a posadily navrch krásné růžičky. Na oslavu jsme dorazili s mým klukem v pořádku, dort neutrpěl po cestě žádnou újmu, popřála jsem všechno nejlepší, představili mi všechny příbuzné a známé a posléze mi ten pán řekl: „A když se vezmete, budu tvůj tatínek...“
To vám byly zážitky… HANKA TULIPÁN
|
