 Jak už jsem psala, mám dva kluky. Když byli malí, jezdili jsme každý rok na dovolenou na Vysočinu. Otec mých dětí pracoval na jednom úřadě, který vlastnil čtyři rodinné chaty. A ty byly krásně zařízené, kousek od nich byl přímo luxusní rybník a nádherný les. Takový malý ráj. Tam rostly nejen houby, ale byly tam i maliny a spousta borůvek.
Takže jsme si vždycky nasbírali na koláč, na plněné knedlíky a ještě jsme si vezli borůvky domů. Ale jezdila jsem tam s dětmi sama. Jejich otec nás tam vždycky odvezl a po týdnu pro nás přijel. A tak jsem na jednu takovou dovolenou balila a balila, bylo toho potřeba hodně, protože Vysočina je v počasí zrádná a proto jsem musela vézt s sebou i teplejší oblečení. A jak jsem tak připravovala a žehlila, ozval se najednou křik, protože mladší syn musel zkusit, jestli je ta žehlička vůbec zapojená… Popálenou měl celičkou dlaň. Pofoukat, ovázat, a po chvíli byl klid.  Další den jsme tedy vyjeli směr Vysočina. Docela jsem se těšila. Večer jsem chtěla dětem uvařit krupicovou kaši. Na chatě byl - na rozdíl od domova -elektrický sporák. Zapnula jsem plotýnku, a šla jsem si pro mléko a pro krupici. A najednou opět řev.
Ten můj zvídavý kluk si to chtěl asi zase vyzkoušet a tu zdravou dlaň položil na rozpálenou plotýnku… Neuvěřitelné. Chudáček, měl pak celou dovolenou zavázané obě ruce a moc si to užíval a opatroval…
Na chatě se kloučkům nechtělo po obědě spávat a tak jsem jim v pokojíčku zavřela venkovní okenice, budiž tma, a kluci za chvíli spali. A já? Dala jsem si před chatu lehátko a začala se opalovat. A jelikož kluci spali a byl tam klid, usnula jsem i já. A to byla moje veliká chyba. Děti spinkaly dlouho a já též. Když jsme se všichni probrali, byla jsem ne červená, ale fialová. Kluci mě mazali bílým jogurtem a vůbec mě opatrovali. A tak jsme byli spálení dva… Otec mých dětí slíbil, že bude v době naší nepřítomnosti malovat. Ale znáte to (tedy, snad, některé z vás…). Obývák zmastil úplně, kuchyni namísto plánované oranžové vymaloval na takové divné fialovo-růžovo a dětský pokoj – ten byl jedna veliká pohroma. On totiž maloval tak, že to vzal fofrem kolem záclon a závěsů! Vůbec je nesundal, ale jen to tak „vrznul kolem“. Bylo to dělané narychlo, aby splnil, co bylo naplánováno a měl co nejvíc času. (Jak jsem pak zjistila, tak celý týden trávil se svojí kolegyní.) Musela jsem nakonec pozvat odborníka a celá akce se musela zopakovat. Jo, takové zážitky jsem měla se svými klučíky a tím velkým ... HANKA TULIPÁN
|
