 Bylo mi šestnáct pryč a potkala jsem první lásku. Tehdy to byla opravdová láska.. Jenže - můj kluk byl voják a než jsem to stačila říct aspoň mámě, otec to už věděl. A řádil... A vyhrožoval... A snažil se mi to rozmluvit tím, že na něho snášel hloupé pomluvy. Ale já se nedala, lásku jsem si před rodiči uhájila. Mamka byla trochu smířlivější, ale i ona měla před mým otcem respekt. Nakonec byl i pozván na odpolední kávu a seznámil se nejprve s mámou, potom i s otcem, který ho znal z kasáren. Začali jsme spolu trávit víkendy, jednou já k jeho rodičům, druhý víkend on k nám. Skončila mu vojna a naše láska rozkvetla. Já jsem tehdy ještě studovala a on se taky rozhodl, že bude studovat při zaměstnání. Ale jeho matka naznala, že by měl být konec našim víkendům a on by se měl spíš věnovat studiu. Aby prý měl dost času na odpočinek po práci a při studování... Od té doby to šlo z kopce, myslím náš vztah. Jeho matka totiž zasahovala do všeho. Ať to bylo kino, nebo divadlo, já jí ho prý kradla a to ona nemohla dopustit. No, a on se zas nedokázal mamince postavit, vždycky plnil všechna její přání. Nakonec jsme se rozešli, nemělo to žádnou cenu, já už neměla sílu paní matce odporovat. Tak to pochopil i on. A po roce a půl bylo po lásce.
Byla jsem nějakou dobu sama, dokončila školu a nastoupila do zaměstnání. V kanceláři jsme seděly čtyři ženy, já byla nejmladší a snažila jsem se odvádět práci dobře. A jednou jsem potkala na chodbě hezkého, usměvavého muže, podle vidění byl starší. Po nějaké době mě oslovil a pozval na kávu, pak na večeři a začali jsme spolu chodit. Po asi pěti měsících si mě chtěl vzít. Byl rozvedený a platil na dvě děti. A můj otec opět řádil, opět si o něm všechno zjišťoval a nahlas mě varoval, prý od něho jeho manželka musela odejít, protože jí byl opakovaně nevěrný a byl na ni dost hrubý. Já to ovšem neslyšela, neviděla, zase jsem konala podle sebe.
 Vzali jsme se, po pár týdnech jsem otěhotněla a po dalších týdnech jsem už (těhotná a před porodem) dostala první facku za to, že jsem zapomněla koupit sirup do vody. Jeho výpady se začaly opakovat, začal rozbíjet i zařízení, drahý foťák , snubní prsteny ... Já však nemohla nic dělat, rodiče mě vykázali z bytu, prý jsem už jednou odešla a tak si to musím vyžít...
Po mateřské jsem nastoupila zpátky do práce, máma si synka vzala přes týden k sobě, mužovi totiž moc vadilo, že si doma užívám. Po půl roce jsem byla zase těhotná.... po pěti letech zase a pak zase. To poslední těhotenství jsem už přerušila. On si užíval s ženami, nijak se tím netajil a já lítala z práce do práce: po práci nakoupit a rychle domů vařit a uklízet, s dětmi udělat úkoly a ještě vyprat. Automatická pračka byla podle něj zbytečná. Tak utíkala léta, já byla utrápená pořád víc a víc. Když odešly děti z domu, našla jsem si práci; kamarádka potřebovala prodavačku do svých potravin, já se tam přes týden nastěhovala, domů jsem si jezdila jenom prát. Nikomu jsem vůbec nescházela, děti měly své životy, muž byl rád, že má celý byt pro sebe.
A teprve tam, v té vesničce, kde jsem u kamarádky prodávala, jsem potkala svého současného muže. Opravdového parťáka do života. Je to už patnáct let a já si tu lásku opatruji jako oko v hlavě. A je to vzájemné... Takže jsem se nakonec i já dočkala opravdu krásné, romantické lásky. Je nám moc dobře, z Moravy jsme odešli do Prahy a ani na chviličku nelitujeme.
 HANKA TULIPÁN
|
