 Byla jsem cvičit. Ano, to samo o sobě je hodno ovací a podrobného literárního rozboru, ale pro tentokrát mi bude stačit jen vaše obdivné vydechnutí… aaaach…. ..ano… jsem dobrá, skvělá, výjimečná a zasloužím se dobrou večeři. … děkuji. A teď k věci. Vyskytla jsem se v šatně zrovna v okamžiku, kdy se z plavání vracely maminky s potomky všech dostupných pohlaví…
Všichni se začali sušit a převlékat a najednou bylo všude plno dětských prdýlek, bibmásků, nunynek, nožiček, hlaviček, křiku a tak dále. Že měly maminky celulitidu, to netřeba komentovat. Každá slušná matka má přece celulitidu – nutno podotknout, že všechny přítomné matky byly velice slušné. Jak jsem tak seděla, vzpamatovávajíc se z předchozího setkání s fyzickou námahou, a prohlížejíc si s uspokojením povolené sedací svaly maminek, zaměřila jsem i jeden sval dětský.. A světe div se – byla tam. Celulitida, přítomná na sotva 5 let starém zadečku. Na pleti, která je hebká jako okvětní plátek růže, voní jako čerstvý med a září nebeskou nevinností. (Ta přirovnání jsem sama nevymyslela, jsou vyjmuta z úst čerstvé matky. Mně děti tak trošku smrdí.) Zkrátka - byla tam. Nevěřícně jsem zaostřila na výrazné dolíčky, když v tom se děťátko otočilo a stála jsem …- tváří v tvář – MIKRO BIMBÁSKU. Zadnice s celulitidou patřila chlapečkovi. Osobně si myslím, že se jedná o revoluční dítě, přírodní úkaz a velice pravděpodobně nový směr evolučního vývoje lidské rasy. Byla jsem v pokušení si ho fotograficky zdokumentovat, ale hrozící právní postihy jsem po krátké úvaze nechtěla riskovat. Dle mého názoru existence tohoto dítěte vyvrací všechny ty trapné teorie typu, že chlapi nemají celulitidu, protože je hnusná a další nechutnosti. Chlapi MAJÍ celulitidu a dokonce již v tak útlém věku. A jakpak asi bude tato celulitida vypadat, až vyrostou… si radši ani nechci představit. Velmi dobře si ale dokážu představit, co nastane, až se celulitida genetickou cestou přenese na další a další chlapečky. Už se nebude ukazovat jen na nás – fuj, máš celulitidu, dělej s tím něco – ale i my budeme moci škodolibě zapíchnout prstíček do dolíku, zatvářit se zhnuseně a pronést něco ve smyslu: Fuj, podívej, co to tady máš, to být tebou, tak si ty kraťasy neberu… jojo… asi si budeš muset odpustit ta PIVA a vepřovou, jinak v létě s tebou na koupaliště nejdu. Známe muže. Víme, kdo poprvé poukázal na dolíčky na našich krásných tělech, pojmenoval je CELULITIDA , označil ji za nepěknou, za špatnost, ba co víc – za NEMOC. Kdo vymyslel, že celulitidou se TRPÍ a musí se proti ní BOJOVAT jako proti nějakému ošklivému bacilovi? Byl to CHLAP. Na to dám krk. A které pohlaví je to ješitnější, které si zakládá na vlastních kvalitách a vedoucích pozicích, o tom také není pochyb. Další vývoj bude následovný: Muži se semknou, dají hlavy dohromady, protože to by jeden nevymyslel a prohlásí celulitidu za znak krásy, plodnosti, důkaz o zdravém životním stylu, kvalitě masa, charakteru, vysoké inteligenci a kdo ví, čeho ještě. A pak už milé dámy, jistým krokem vstoupíme do nové éry, kdy se kůže s dolíčky bude označovat etiketou BIO. Protože BIO přece znamená chemicky neošetřené, geneticky nemodifikované, zdravé, čisté… přírodní. Co na tom, že má BIO jablíčko sem tam dolíček. Hlavně, že ho nemazali žádnou hnusnou chemií. Pak provoláme (já také) mužům třikrát sláva. A zas budou mít pocit, že jsou nejlepší. nočník neohrožené ženy
|
(teda celulitida na jejích vysportovaných stehnech). 
