Následující dva dny jsem díky promočeným matracím musela spát u rodičů. Pupeny nepřibývaly, všechno vypadalo nadějně. Po první noci ve své posteli jsem objevila na těle několik dalších pupenů. Tak to je konec. Pět litrů v hajzlu a já mám určitě nějakou strašivou nemoc. To je jasný. V depresích jsem se dopotácela k poslední naději - čínské lékařce. První návštěva 800,- Kč. Měření tepu. "Vy nemáte žádnej tep", povídá. Je to jasný. Už umírám.

"No.. víte, kožní věci, to je pro mě velká výzva. To je hrozně těžký léčit. Škoda, že nemáte něco snadno rozpoznatelnýho.. třeba lupénku, nebo tak něco", pravila ta dobrá žena a předepsala mi byliny za bratru 1.600,- . Začala jsem pochybovat, jestli mi na léčbu pupenců bude stačit výplata.

V sobotu ráno za mnou do ložnice přišla moje krátkosrstá láska s nejnevinějšíma očima na světě. "Tak pojď no"... řekla jsem a pes se uvelebil na kraji postele. Když je ta sobota. Celá rodina zdeptána možným výskytem parazitů na sobě střídavě nacházela vši, štěnice, sametky, roztoče. V koupelně se nám celá police zaplnila roztodivnými postřiky proti všemu, včetně šampónu proti vším, který k mému překvapení stál 450,-. Jednou se nám dokonce zdálo, že jsme viděli po koberci přeběhnout švába. Jediný, koho jsme nepodezírali z ničeho, byl právě pes.

"Dyť je čisťoučkej", pravila maminka, když jsem opatrně vznesla podezření, že původce potíží by mohl být právě jeho kožich.

"Podívej, jak se na tebe dívá! Že by ses nestyděla ho takhle obvinit!" 

 
      A jak tak ležím, vidím na horizontu peřiny malý, černý, skákající bod. Vystřelila jsem z postele, razatním hmatem smetla překvapeného psa na podlahu, zaměřila jsem a ... blecha. A druhá. Takže tak. Cena blechy je v mém případě 7.400,-,  a to nepočítám anitihistaminika, masti na pupence a homeopatika.

Zítra plánujeme postřik psa no, a pak uvidíme. Nenapadá vás nějaká další možnost??? Ještě mi zbývá trocha peněz na stavebním spoření, kdyby se mi náhodou i po deratizaci psa udělaly nějaký další pupence.

Nočník neohrožené ženy

Komentáře (3)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : mia I paní píše moc prima. Jinak tyhle mršky nejsou opravdu levný. Před rokem nám odešel do psího nebe náš nalezenec hrubosrstý jezevčík. A tím, že blechy přestaly mít hostitele, vrhly se na nás. (Ony totiž loni v suchém létě se doslova přemnožily jak jsem se později dozvěděla). Už mám několik desítek let života za sebou, ale tohle byl opravdu horor. Propadávala jsem se hanbou a připadala si jako největší špindíra, když jsem šla do Zverimexu pro anti bleší přípravek. Paní byla evidentně zběhlá a sama znala situaci , kdy Vám na kotnících u nohou přistávají krvelačné mršky. Dala mi biokyll se slovy "Stříkejte všude". Láhev jsem vystříkala brzy, šla jsem pro další a pak ještě jednu, už raději do jiného obchodu, abych nevypadala trapně. K tomu přibyl parní čistič bratru z 2 litry korun českých. Savo a časté převlékání peřin taky něco stálo. Naštěstí jsem byla úspěšná a přišly mrazy, které jsem vnímala doslova jako dar z nebes, neboť se ty potvory už tak nemohly množit. Největší strach jsem měla s příchodem jara , někde jsem si přečetla, že boj nemusí být vyhraný, že larvy vydrží v suchu sakra dlouho. No už se ty s..ě kousavý neukázaly. A to se říká, že blechy psí na člověka nejdou. I když se většinou tyhle situace líčí s humorem, je to humus a levná záležitost, jak je zmíněno v článku, určitě ne. Nikdy více. listopad 24, 2017 07:09 ... : *deeres* Proti pisatelce jsem čuně, jediné, co netoleruji, jsou ta vajíčka. Takže se mně nemoci nechytají, protože jsem si na ně vytvořila imunitu. Blechy ani svrab jsem zatím neměla, ale štěnice už se mnou jednou bydlely. Málem jsem zapálila celý byt. A přinesla jsem si je domů sama. Na Libeňském ostrově býval svého času bazar s nábytkem. A já tam uviděla krásné ložnicové zrcadlo v rámu s toaletkou. Toaletku jsem jim tam nechala a za stovku jsem přivlekla zrcadlo ve vyřezávaném dubovém rámu domů a začal horor. Podezřívala jsem komáry, pak psy, pak všechny sousedy, že mají doma štěnice a ty lezou ke mně domů, obrátila jsem byt naruby a nic. A ráno jsem přesto byla jeden svědivý puchejř. To trvalo asi týden, než jsem náhodou v noci rozsvítila a najednou vidím, jak ty mrchy lezou zevnitř rámu a šinou se mně dělat další transfuzi. Pak už to byl krátký proces, to se ještě prodávalo DDT. listopad 24, 2017 11:18 ... : doktor Hahahaha,super povídání neohrožená ženo.To víte každá láska něco stojí.Držím palce aby vše dobře dopadlo s vámi,rodinou i psem. listopad 24, 2017 12:28

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující