Nemám ponětí, jak dlouho trvalo uzdravování. Ošetřovala a živila mě z toho mála, co sama měla. Pomalu se mi vracela síla, lepší nálada, a i bolest ustupovala. Dle situace jsem mohl na malé procházky kolem zemljanky. Poprvé mé oči poznaly, co to zemljanka je. Byla maskovaná drny a keříky. Vyhrabaná byla ve svahu. Musela to být makačka.

Říkám: “Chudák ruská holka“, ale ona zavrtěla hlavou a upřesňuje: „Nět Ruskája, ja němnoško Ukrajinskaja i němnoško Beloruskája“. Za mou ruštinu ruku do vohně nestrčím. Je to už řadu let a jejich řeč si dávno nepamatuji.

Vracela se mi kondice a nastala otázka, co bude dál.

Celý rébus jednoho večera vyřešili ozbrojení Rusáci. Asi ti partyzáni. Z ničeho nic se objevili. Právě jsme z hrnce baštili vařené brambory. Přišli, kopli do hrnce, tu rusandičku picli. Normálně ji přede mnou zastřelili. Chápete? Mne odtahli. Na má zranění žádnej ohled. Zavázali oči a davaj. Les neles, mokřina nemokřina, strouha nestrouha. Když rychlopřesun skončil, byly na nebi hvězdy. Dovlekli mne k chtrči a jako pytel hodili na hromadu slámy.. Obvazy prosakovaly, rány bolely, bolelo celé tělo. Můj údiv si vysloužili, když mi nechali rány ošetřit. Přišla holka v ruský uniformě. Na blůze se jí houpalo nějaký vyznamenání. Hotová byla einzwei. Zmizela jako duch v podobné díře, co už jsem měl čest poznat.

Pár dní se nedělo nic. Jen čas od času přišla ošetřovatelka a dvakrát za den šlichta s bramborem. Podřimování byla má jediná zábava. Jo a hbitá ošetřovatelka. Podřimuju, zrazu někdo kopne do dveří! No.... do dveří. Dva hromotluci se samopalama vrazej do chatrče. Popadnou tu hromadu hadrů, co byla dřív uniformou a v ní má maličkost.

Tělem projela bolest. Koušu se do rtu, abych neřval bolestí. Nedbali a táhli mne k jejich kamandírovi. Posadili, nabídli papirosku a v plecháčku nějakej špiritus. Kamandír, ousatej hromotluk, měl řeč. Nabídl mi spolupráci nebo kulku. Dobrý, ne? Mohl jsem si vybrat. Tak začala další éra mýho zprasenýho života.

Připomněli se výslechem. Kamandír a ošetřovatelka jako tlumočník. Němnoško rozuměla, němnoško pa německy sem tam něco řekla, ale německy neuměla. Pak takovej smolař jako já, pochopil, proč mne z fleku nezastřelili. Kamandír rukou naznačil - a německá uniforma začala vyprávět svůj příběh. Jasně, drobátko upravenej. Celá pravda o mém působení v Rusku by znamenala jediné ….. kulku. Nechali mne vykecat.

Rusandička překládala, no překládala, spíš to byla sranda a řeč rukama nohama. Kamandír pokyvoval. Vypadalo to, že je spokojenej. Poslední slovo měl on. Stručně vysvětlil mou spolupráci s nimi. Jedno je jistý. Budu s ošetřovatelkou přítomen při výslechu případných zběhů, zajatců a psaní propagačních letáků. Dostal jsem „novou“ šedozelenou uniformu, bez označení.