O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Související články
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| NAPÍNAVÝ PŘÍBĚH ALERGIE |
|
|
|
| Úterý, 21 březen 2017 | ||||||
Strana 2 z 2
Praktický lékař, který mi psal na alergologii doporučení, se tvářil povážlivě na fakt, že máme v domácnosti dvě kočky. Je známá věc, že alergologové mají na kočky spadeno, ale já je miluju (ty kočky) a nemůžu si prostě DOVOLIT být na ně alergická. Taky můj přítel prohlásil, že pokud by se muselo rozhodovat, jestli půjdu z domu já, nebo kočky, tak kočky to rozhodně být nemohou. Už jsou postarší, citlivé a hodně plaché, i když s námi dvěma se mazlí intenzivně, ale jinde by si nezvykly a na jiné lidi už vůbec ne. Začalo mi vrtat hlavou, že kdybych opravdu byla alergická na kočky, asi bychom měli v bytě vybudovat „bezkočkní zónu“ s nějakou „cat-proof“ přechodovou komorou, kde bych trávila většinu času, pracovala a spala.
Záhy jsem ale zjistila, že co opravdu vadí, je přímý kontakt s kočičí srstí. Znáte ten krásný pocit, když vezmete kočku do náruče a zanoříte obličej do její srsti? Tak přesně tohle nesmím dělat.
A právě v inkriminované době náš kocour Hustouš vyostřil situaci tím, že si vytvořil nový zvyk: když jsem pracovala na počítači, vyskočil mi na klín, vmáčknul se do prostoru mezi moje břicho a psací stůl, načež se labužnicky převracel na záda a zase na bříško a nechával se hladit. Přiznávám, že to značně snižovalo mé pracovní výkony, rušilo mě to a ruce musely svírat s klávesnicí nepřirozený úhel, ale co bych pro něj neudělala. Jenomže... mě přitom oči nápadně svědily. Došlo mi, že když už ho hladím, musím si potom hned umýt ruce, a moje oblečení by s ním taky nemělo přicházet tolik do styku.
Celou teorii jsem si ověřila experimentálně, schválně jsem se s kocourem hodně kontaktně mazlila a ráno oči byly v opravdu hrozném stavu!
Můj přítel, který pohlíží na mé ekologické záliby s despektem, mě neopomněl upozornit, že jsem si tím pracím práškem evidentně oči senzitizovala a vypěstovala jsem si i alergii i na kočky. No, asi má pravdu.
Na druhé straně se mě můj veganský syn snažil několikrát přesvědčit, že když taky přejdu na veganství, všech alergií se zbavím. No nevím... každopádně toho nejsem schopná.
Zážitky na alergologii
Konečně jsem se vypravila na odborné vyšetření. K mému údivu trvalo velice dlouho a přišlo mi, že z větší části „já o koze, oni o voze“ – prováděli na mě nějaká rutinní dechová vyšetření, kdy mě personál nutil foukat do podivných přístrojů ani málo, ani moc, a když jsem nedodýchla nebo předýchla, prakticky mě seřvali za nešikovnost, což mi připadalo až ponižující. Pak jsem zase měla dýchat co nejvíc, ale neřekli mi, že si musím náústek opravdu NACPAT do pusy, nezkontrovali ani pohledem, co dělám, takže jsem foukala jen rty přitisknutými k náústku a jim vyšlo, že mám neuvěřitelně nízkou kapacitu plic a zřejmě musím být astmatička. Což fakt nejsem a vůbec netoužím, aby někdo zkoumal moje dýchání. - Takže zase jedno typické setkání se zdravotnickou mašinerií vybavenou drahými přístroji, která vás rutinně schroustá, vyplivne a najde vám nemoci, které nemáte.
No ale nakonec mi odebrali krev a brzy se dovím verdikt, na co přesně jsem tedy alergická. A jak se dalo čekat, na kočky v naší domácnosti se tvářili velmi povážlivě.
Takže teď si kocoura Hustouše nebo jeho sestřičku Mokošku sice pohladím, ale pak si běžím omýt ruce. A kontakt srsti s obličejem (i když mě to drásá a citově deprivuje) jsem zrušila vůbec. Hustouše už nepouštím na klín, když pracuju na počítači, což nese dost ukřivděně. Vždycky vyskočí na židli za mými zády, lísá se ke mně a pacičkou zkouší, jestli bych ho přece jenom nepustila na klín. Promiň, Hustouši, nejde to! Zato můžeme doufat, že v rámci našeho bytu nedojde na tu bezkočkní komoru...
|
||||||
| < Předch. | Další > |
|---|
