 Jaro již pootevřelo dveře. Horní louku opět pokryl nový sníh. Je to fakt na palici.. Koukám z okna. Z komína chalupy stoupá kouř. V krbu praská oheň. Chalupu prostupuje teploučko a vůně dřeva. Sedím v křesle, usrkávám zlatavý mok. Lojzovi z chalupy u lesa se medovina povedla. Nemá to chybu. V hlavě se mi honí myšlenky jako vítr v komíně. Ne, není to meluzína, ale jen vítr. Je mi dobře na těle i na duši a vzpomínám...
Někdy koncem sedmdesátých let k nám, ke kolegovi z Klubu amatérských výtvarníků a ke mně, přijel na návštěvu náš společný přítel Alexander ze sovětského Ruska. Talentovanej malíř, bezva chlap. Moc se mu u nás líbilo. Líbilo se mu, že si v celku můžeme malovat, co chceme. Dokonce, že si můžeme své obrazy vystavovat, i když pod hlavičkou Klubu amatérských výtvarníků. 
Oni musí malovat pouze na zakázku Leniny v nadživotních velikostech. Lítají po všech možných a nemožných čertech, kolchozech a sovchozech celého Sajůzu. Jeho návštěva by byla v pohodičce, kdyby si neumanul, že jeho nesplněným snem je navštívit mistra Jana Zrzavého. Navštívit svůj idol. Snažili jsme mu to rozmluvit. Mistr v té době už žádné návštěvy nepřijímal. Tahali jsme ho po všech možných galeriích, obrazárnách. Courali po kraji a malovali naše úžasné Středohoří. Stále doufaje, že se utahá a dá pokoj. Ale znáte ruskou duši, co si zamanou, to musí dostat. Ve snaze našeho ruského kamaráda zabavit a přivést na jiné myšlenky, jsme se přesunuli na naši chalupu. Byl to skvělý nápad, ale pouze na pár dní. Potom Saša opět zazpíval písničku na již obehranou notu. Prý kdybychom byli opravdu kamarádi, tak mu pomůžeme jeho sen uskutečnit, když se mu dostalo té cti, že může malovat v Čechách. Jeho argument jsme uznali a mozkové závity se točily na plné obrátky. Ani po dvou lahvinkách dobrého červeného jsme ale na řešení nepřišli. Ovšem, jak se praví „ráno moudřejší večera“ a mne osvítila múza. Václav se Sašou na mne zírali a nevěděli, která bije. Dostal jsem nápad. Z půdní pracovny jsem přinesl básně K. J. Erbena „Kytice“ - ilustrované mistrem Zrzavým. Stále nechápali, a tak jsem vysvětlil. Básně ti daruji a požádáš pana Zrzavého o podpis do knížky básní, které si moc ceníš. Ceníš si básníka, tak i ilustrací svého idolu. Blik a oběma to došlo. Ráno jsme opustili horskou chalupu a hurá do Prahy. Nebudu to natahovat. Saša uspěl. Jan Zrzavý nás všechny tři pozval nahoru do ateliéru. Rusáček si s mistrem rozuměli a dost dlouho spolu vedli řeč. A nám dovolil fotografovat. Jeho i ateliér. Saša dostal od mistra jako dárek malý obrázek a podepsaného Erbena s přáním svobodné tvorby i v Rusku. Mne na návštěvu Alexeje zůstala hezká vzpomínka a na Jana Zrzavého pár fotografií. A z fotografií vznikl obraz Jana Zrzavého. Snad to nedopadlo nejhůře. Posuďte sami. -doktor-
|
