Před časem jsem četla alarmující článek o jednom z nejstrašnějších byznysů, jaký si lze vymyslet. Článek o množírně koček a psů. Tehdy se mi při čtení udělalo zle z nás „lidí“ a příště jsem prostě nebyla schopná takové články číst.

Jenže… moje kamarádka má pejska – malou kníračku pepř a sůl jako mám já. Její Nelinka je moc nemocná a není naděje. Kamarádka se se mnou radila, jak a kde si opatřit štěňátko knírače pepř a sůl. Neboť kdo jednou podlehne kouzlu tohoto plemene, nechce žádné jiné.

Naši Besinku stříhá Andrea - chovatelka malých kníračů. Obrátila jsem se proto na ni, protože jsem věděla, že má zrovna štěňátka.  Všechna už byla prodaná. Prohodila jsem, že tedy zkusím zavolat chovatelce L. J., od které máme naši Besinku.

„Vy to nevíte?“ podivila se Andrea. No a pak mi vyprávěla. Vyprávěla mi otřesný případ. Případ množírny od Tábora… A já jsem se dozvěděla, že naše Besinka pochází z množírny;  a udělalo se mi špatně a jen jsem položila telefon, začala jsem hledat souvislosti. Ano. Andrea měla bohužel pravdu… na podzim 2014 byla objevena u Tábora množírna malých kníračů a jorkšírů. Bylo jich tam na 120 zubožených pejsků… a ta množírna patřila paní L. J., od které jsme si koupili v červnu 2010 naši Besinku.

Musím zpět do minulosti. Tehdy, když nám odešla naše malá patnáctiletá Beruška, hledala jsem na internetu malou kníračí holčičku. A tehdy mě uchvátila fotka malých štěňátek ve starém kočárku. Ta fotka patřila chovné stanici paní L. J. Zavolala jsem jí a zjistila, že má právě takové štěně, jaké hledám. Paní L.J. však nechtěla, abychom se sešly u ní, ale navrhla schůzku na parkovišti u zámku Konopiště.  Přišlo mi to sice divné, ale pak jsem si řekla, že se vlastně neznáme, a že paní L. J. nechce hned tak někoho cizího pustit do domu.

Na schůzku jsme dorazili i s penězi. Paní L. J. zase s malým dvouměsíčním štěnětem. Hned jsme se do malinké psí slečny zamilovali a byla naše. Paní L. J. byla sympatická a hned jsme se domluvili, že nám Besinku za měsíc na týden pohlídá, protože jsme měli zaplacenou dovolenou.

Jedinou podmínkou bylo, že si zase předáme a vyzvedneme Besinku na parkovišti. To mi bylo divné, ale souhlasili jsme. Taky nám nechtěla říct nic o rodičích štěněte, jen nám tak na okraj řekla, že je bez papírů, protože nějak opomněla připuštění nahlásit v klubu chovatelů. Za týdenní hlídání chtěla tisícovku.