Pepa má sice mrazák, ale v něm jsou uskladněny zelené výpěstky z jeho zahrádky, takže masa se nedopátráte. A tak jsem si v sobotu došla do řeznictví pro nějaké maso – vyrobím ptáčky. A já ptáčky dělám ze všech druhů masa, a tak jsem si vybrala krůtí prsa. Je to stejné jako z hovězího, akorát musíte trochu přičmoudnout cibulku, aby měla omáčka zlatavou barvu. Jinak je postup stejný jako u hovězí klasiky, ale na plátky masa, potřeného hořčicí, ještě dám tenké plátky anglické slaniny a na to pak klasiku, vajíčko, okurka, uzenina a klínek cibule. Zamotat a omotat nití. Udělala jsem ptáčky čtyři, co kdyby pochybělo, nebo někdo neohlášený přišel. Protože oba máme rádi pikantní jídla, tak i do tohohle pokrmu jsem přidala přijatelný kousek čili papričky, hezky nakrájené (Pepův výpěstek). K tomu rýži.

Pepa má jídlo na talíři vždycky vystajlované i pro oko (říká tomu food styling),  a tak jsem si připravila něco zeleného na kopečky rýže a z plátků jablka jsem nožem vykrájela malá srdíčka, ty pak položím na maso. Přišel domů v čase, jak slíbil, a už ode dveří zahlaholil „Ženo!  mám hlad jako vlk, vletím do sprchy a můžeš prostírat“. Zatetelila jsem se blahem.

Oběd chutnal, kuchyň byla vycíděná, po jídle umyl talíře a prohlásil, bylo to vynikající, na chvilku si dáchneme. Na gauč jsme se vtěsnali oba,  když je vůle, tak se najde i řešení, že. Asi po dvaceti minutách v jeho náručí jsme se probrali, protáhli a Pepa s mlasknutím prohlásil, něco by to chtělo. Určitě nemyslel to, co já. Dávno jste pochopili, že duše hříšná v tomhle vztahu jsem já, i když Pepa je velice vstřícnej. A tak po pár polibcích jsem rukou šátralkou sjela k jeho klínu a v tu ránu Pepa s řevem vylít jako čertík ze škatulky. Čili papričku totiž ani po hodinách nesmyjete z rukou, to tedy ne :-).

A tak, když se vrátil z koupelny, tak pronesl onu památnou větu „Ty vole, tohle jsem už nejmíň dvacet let nezažil.“ A já se válela smíchy po zemi...

Ovšem jen do té doby, než jsem si utřela slzy z očí ...

Komentáře (2)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : Bara ....Pepa je mi sympatickej.... únor 14, 2017 23:16 Zdeni : doktor Zdeni píšeš náramně.Fakt je to počteníčko.Válím se smíchem a docela si umím představit tu bolest v Pepího rozkroku.Těším se na další čítání.Dík! únor 17, 2017 13:23

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující