O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Související články
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| ARCHIV - VZPOMÍNKA NA TÁBOR - 3. |
|
|
|
| Pondělí, 13 únor 2017 | |||||||
Strana 3 z 3
Pokoje byly rozdělené podle holek a kluků, měli jsme šesti lůžkový. Přes den se pracovalo a večer se sedělo v podkroví v klubovně, hráli se hry a dělaly plány ohledně tábora a samozřejmě se i pilo. Neměla jsem tenkrát žádné zkušenosti s alkoholem, však mi bylo teprve 14 let (pil se tam rum z lahve, která kolovala). Všichni už k ránu pomalu odcházeli do pokojů, ale já tam statečně popíjela ještě se dvěma praktikanty. Víc už si z toho pamatuju jen to, že jsem se rozhodla jít spát a "neviděla jsem", nemohla jsem najít dveře z místnosti, tak jsem jí obcházela a rukama šátrala po zdech, až jsem nakonec našla, ale měla jsem pocit, že jsem obešla celou místnost kolem dokola několikrát.
Kde jsem spala a jak jsem sešla dolů po schodech si už nepamatuju a nevěděla jsem to ani ráno. Druhý den večer v klubovně jsem si pak dávala moooc velký pozor, abych pila jen víno; pivo a rum jsem několik desítek let nemohla ani cítit, dokonce ani v grogu, na dálku. Když jsem pak šla na pokoj před půlnocí, zjistila jsem, že v mé postelí už někdo leží a protože jsem nebyla ještě ve své kůži od minulého večera, pod vidinou volné postele jsem prošla další pokoje a padla do první, co byla volná. Mamince jsem tohle nikdy nevyprávěla, jak „úžasně“ se tam její kolegové o mě starali, asi by z toho byla divoká. Mé vzpomínky na tábory byly fajn a s touto vidinou jsem nadchávala při vyprávění (které jsem z pochopitelných důvodů filtrovala) mé děti.
Ale doba už byla jiná, bylo po revoluci, tábory postupně zanikaly, a tak jsem se zuřivě snažila jim obstarat alespoň nějaký ten zážitek a našla tábor od skautů. Děti nadšené mým vyprávěním tam vyrazily, tábor se moc líbil, leč děti přijely vždy špinavé jak prasátka, co se tam dělo, po tom jsem raději nepátrala, stačilo mě, že jsou živé a zdravé.
Každopádně na začátku tábora nafasovaly jakési triko - s emblémem tábora a v tom byly zřejmě celé tři týdny, protože na tom triku byla doslova napsána historie toho, co se tam dělo, včetně toho, jak se zamazaly, pili kakao, řízly se do ruky, fleky od vajíček, od rajské, marmeláda z palačinek.....triko bylo původné bílé, ale postupně začalo mít podivuhodné barvy, pak v něm asi zmokly, protože se na něm udělaly takové ty mapy s ohraničením, jak to pomalu na těle usychalo. Ale děti byly nadmíru spokojené a to bylo podstatné.
Vrcholem toho byl poslední tábor (pak už jsem je nikam dát nechtěla). Děti měly dorazit v poledne, já nachystala zavazadla, protože jsme po vyzvednutí dětí chtěli pokračovat na chatu do Jižních Čech. Nadšení rodičové ve skupině očekávali své ratolesti po 3 týdenní pauze a já mezi nimi. Když autobus dorazil, tak jsem jako první spatřila dceru… v životě jsem ji neviděla tak strašlivě špinavou, myslím, že tam razili heslo, až toho bude víc, tak se to oloupne, a že se to skutečně loupalo! Marně jsme hledala syna, neviděla jsem ho, pojalo mě děsné podezření, a tak jsem uhodila bleskurychle na dcerku, jojo maminko, tamhle je a ukazovala na nějaké dítě, které ani náznakem mého synáčka nepřipomínalo, byl špinavej jak bezdomovec a navíc tam strčil klacek do vosího hnízda v lese, vosy se na něj sesypaly a on měl hlavu a celé tělo tak opuchlé, že bych bývala asi musela umýt všechny děti, než bych se přesvědčila, že je to vskutku on.
Byla jsem z toho opravdu zděšená, ale děti i přes tu epizodu s vosama byly spokojené a šťastné, navíc jsem zjistila, že jsou totálně zavšivení, takže jsem je nabrala do auta a vrátila se oproti původnímu plánu zpět domů. Po cestě koupila Orthosan, doma jsem je dotáhla do koupelny, napustila jsem vanu a děti do ní naložila. Synovi jsem před tím oholila hlavu a dcerce, která měla husté vlasy až na zadek, jsem zabalila hlavičku do petroleje a poté do Orthosanu. Doslova jsem je musela vydezinfikovat, oblečení jsem hbitě spálila. Mrtvé vši a hnidy jsme vybírali dcerce z jejích dlouhatánských vlasů ještě další dva týdny.
A od té doby už na táboře nikdy nebyli. Vyjma jednoho lyžáku, na který mě doslova ukecaly, sbalila jsem jim na týden krosny a lyže a když se vrátily, tak byly krosny zabalené přesně tak, jak jsem to udělala při odjezdu! Tak jsem se jen nechápavě zeptala syna, jak sušil mokré věci - a dcera mi na to řekla, "nijak" - i v posteli spal v té kombinéze, co v ní ve dne lyžoval (s tím rozdílem, že si na noc sundaval lyžáky)… dál už jsem se raději neptala, abych se nedozvěděla něco, co nebylo mým uším určeno.
Pod tíhou těchto zážitků jsem je již nikdy nikam neposlala...
Šimonka
|
|||||||
| < Předch. | Další > |
|---|
