Posaďte se, dejte si kávičku, přestaňte chvíli myslet na všechno, co vás trápí, a poslechněte si následující příběh. Každý si zaslouží pauzu a tohle je příběh, který potěší a pobaví. Od mládí jsem rád hrál na dudy. Téměř o každém víkendu jsem někde hrál. Měl jsem za sebou mnoho koncertů, svateb, podnikových oslav a podobných představení.

 Nedávno jsem byl požádán ředitelem jednoho pohřebního ústavu, jinak kamarádem, jestli bych nezahrál u hrobu chudého opuštěného bezdomovce. Neměl žádnou rodinu ani přátele, takže tohle by byla taková službička z dobrého srdce.

No, protože to bylo v místě, kde jsem ještě nikdy nebyl a protože jako každý pořádný chlap se přece nikde na cestu ptát nemusím, tak jsem se tak nějak cestou ztratil…

Když jsem konečně o dvě hodiny později dorazil na místo, bylo mi jasné, že už je po obřadu, po všem. Tak jsem se tam chvíli toulal, až jsem našel, co jsem hledal - šel jsem se tedy podívat k čerstvě vykopanému hrobu a viděl, že je už částečně zasypán. Nikde nikdo, jen kus vedle té jámy seděli dva chlapi, co zjevně měli pauzu na svačinu, než zahážou hrob úplně.

Styděl jsem se, že jsem přijel tak pozdě. Chudák bezdomovec…

Tiše jsem za mumlal omluvu a začal hrát. Aspoň něco. Pozdě, ale přece… Dělníci položili svačinu a jen se na mě dívali.

Hrál jsem z celého srdce, hrál jsem to nejlepší, co jsem uměl. Bylo to to jediné, co jsem mohl dát tomu opuštěnému muži bez rodiny a bez přátel. Hrál jsem, jako jsem nikdy nehrál. A jak jsem tak hrál, najednou dělníci začali plakat.

Oni plakali, já plakal, plakali jsme všichni společně. Když jsem skončil, sbalil jsem bezeslov dudy a odcházel k autu. Byl jsem celý plný emocí a přemožený smutkem. Moje srdce přetékalo city. Když jsem otevřel dveře od auta, slyšel jsem, jak jeden z dělníků říká druhému: "Teda, něco takového jsem ještě v životě nezažil; a to kopu septiky už dvacet let..."

 GRETA

Komentáře (11)

Zobrazit/Skrýt komentáře Dojemné až k pláči, zvláště závěr :-) : *deeres* Asi pro orientaci používal GPS a to jsou mrchy zlomyslný. Tu tě zavedou do slepé uličky ke hnojáku, tu pošlou stěhováky na lesní cestu, odkud je traktor nějakou tu hodinku pak vyprošťuje a nejhezčí historku jsem četla o zoufalci, německém turistovi, který s audinou, na základě informace džípíesky, sjel Nuselské schody. Tedy jenom kousek, ony jsou dost dlouhé. Takhle dlouhé: ...................................................... srpen 17, 2016 11:55 jéje, to je héééézký... : Martina P. dobrej nápad :-) Mj. já už ani nevím, jak ta hudba dud zní, snad jsem je slyšela naposledy v pohádce o dudákovi srpen 17, 2016 13:17 Greta : doktor Greto....moc hezké vyprávění./úsměvné,ale i lidsky smutné.Osudy naše jsou.....no znáte to.....!!!!!!!!!!!! srpen 17, 2016 13:38 Hezký, : bb2 i když mne hned napadlo, kde se, sakra, na hřbitově vzal septik;-) srpen 17, 2016 14:58 Ahoj bb, : Krakonoš rád tě "vidím"! :-) srpen 17, 2016 17:56 Tak : Lenka1 ten konec to zazdil! srpen 17, 2016 21:32 Krakonoši ahoj :) : bb2 Dík, i ja tebe :-) srpen 17, 2016 23:59 ... : bb2 sjel Nuselské schody. Tedy jenom kousek Co udělal potom, vycouval po schodech nahoru? srpen 18, 2016 00:01 ... : *deeres* Ne, museli ho vytáhnout nahoru nějakou technikou, protože auto už mu nejelo ani samospádem.:-) srpen 18, 2016 09:24 Bíbí, : *deeres* asi jsem kecala, nebyl to Němec a nejspíš ani audina:https://video.novinky.cz/video/krimi/?videoId=44508 srpen 18, 2016 09:31 Septik nebo hrobeček. Nakonec to vyjde nastejno. Je to díra. : *NČ* . srpen 19, 2016 18:16

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment