Jelikož jsem vášnivý rybář, rozhodl jsem se, že budu mít syna. Bylo to poměrně logické rozhodnutí. Optikou zažitých genderových stereotypů jsou totiž synové náchylnější k podobným aktivitám, jako je rybolov nebo myslivost. Malí mužové totiž v sobě mají zakódované lovecké pudy a proto se u nich lépe rozvíjí láska k rybolovu. Naproti tomu dcery nejsou pro rybolov vhodný materiál. Ty raději, než by šly s taťkou na ryby, vyžehlí, vyperou a nebo otěhotní.

Jestliže se ptáte, jak si lze cíleně vyrobit dítě konkrétního pohlaví, tak je to celkem jednoduché. Jestliže chcete mít syna, tak během koitu často krkejte, sem tam si odplivněte a dívejte se u toho v televizi na fotbal. Rovněž by vám měly smrdět nohy. V případě, že jste zatoužili po dceři, tak v průběhu kopulace dlouze hovořte o svých pocitech a často pobrekávejte.

Už jsou tomu tři roky, co jsem si cíleně pořídil syna, někoho, s kým bych chodil na ryby. Abych mu prezentoval jeho lásku k rybolovu, o které doposud nevěděl, dostal ke svým loňským narozeninám rybářský prut. Hned z první mu zlomil prutu špičku a následně ho ztratil. Ten kluk ztratil rybářský prut v dětském pokoji. Někde tam být musí, ale doposud jsem ho nenašel. Ostatně je to už poměrně dlouho, co se zdráhám do dětského pokojíčku vůbec chodit. Mladej tam vytvořil bordel postapokalyptických rozměrů, který už podle mě nepůjde nikdy uklidit. Samozřejmě, že ze začátku byla vůle z mé i manželčiny strany pokoj průběžně uklízet, avšak kadence vytváření nepořádku byla natolik závratná, že to prostě nebylo v lidských silách.

Za klidných letních nocí slýcháváme z pokojíčku nářek krys a švábů, kteří se tam štítí existovat. Můj plán je takový, že budu dělat, že pokojíček neexistuje a ono se to samo nějak vyřeší.

Nicméně vzhledem k tomu, že mládežník svůj první prut záměrně poškodil a ztratil, propukly u mě chmury a neblahý pocit, že rybařina ho mine.

Po fiasku s loňským narozeninovým dárkem, nedostal letos Čeněk k narozkám nic, protože by případný dárek stejně rozbil a ztratil a navíc preventivně dostal ještě na prdel. To za ten případný dárek, který nedostal, ale který by rozbil. Tomu se říká výchova.

Začátkem roku s blížícím se příchodem jara u mě propukla lovecká vášeň a já se rozhodl, že to se synem ještě zkusím. Přeci jenom mou devízou je trpělivost a odepsat kluka po první nezdaru, to se mi rozhodně nepodobá.

S prvním teplým dnem jsem s ním vyrazil na ryby. On tedy původně prohlašoval, že na ryby nechce a že by raději chtěl jít na farmu na zvířátka. Já ale vím nejlépe, co je pro mého syna nejlepší. Nejlepší je pro něho jít se mnou na ryby. Já ho lásce k rybolovu naučím, i kdyby na chleba nebylo.

Plán byl takový, že skočíme na chvíli k řece chytit několik menších rybek, aby si Čeněk osvojil základní dovednosti a propadl rybolovu.

Ihned po příchodu k vodě jsem začal rozdělávat prut a Čeněk seděl na zemi a fňukal, že chce jít na farmu.

"Tady to je super. To je lepší než farma. Bude tady legrace a spousta rybiček," lanařil jsem ho a doufal, že vše přehodnotí.

"A bude tady chobotnice?" zeptal se s nadějí v očích.

"Určitě", zalhal jsem, doufaje, že ho tím získám pro věc.

Vidina ulovení chobotnice na Labi ho opravdu nadchla a s úsměvem sledoval mou přípravu. Rozbalil jsem prut, navázal splávek s háčkem a olůvky, vyndal krabičku s červy, kterou jsem položil na zem a s prutem v ruce hodnotil situaci na břehu, odkud by bylo asi optimální chytat.

Jakmile jsem usoudil, že nejlepší bude chytat přesně z toho místa, kde právě stojím, sehnul jsem se, abych si z krabičky vyndal něco červů na háček.

"Kde jsou červy?" prohodil jsem polohlasem směrem k nikomu a instinktivně otočil hlavu k dítěti. Čeněk spokojeně seděl na šutru s rozdělanou krabičkou a po hrstičkách k hezké chvilce se svým taťkou přikusoval masné červy.

"Kristova noho, to se nežere", zakřičel jsem a červy mu zabavil. Čeněk řval.