O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Související články
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| FOTŘÍK - 112 |
|
|
|
| Neděle, 14 srpen 2016 | ||||||
Strana 2 z 2
Bylo potřeba okamžitě ulovit nějakou rybu, abych ho zabavil, proto jsem napíchnul červy na háček a bleskurychle nahodil. Do několika málo okamžiků se anténka splávku poroučela pod vodu, já jsem jemně přiseknul a první ryba byla na světě.
"Hele, mám rybu", chvástal jsem se. "Je to chobotnice?" Zeptal se s nadějí v hlase. "Ne, není", zklamal jsem ho. I přes jasný neúspěch, čímž neulovení chobotnice na Labi bezpochyby byl, se Čeněk nechal zlanařit a na rybu se přišel podívat. Dokonce si jí pohladil. "Už půjdeme domů?" tázal se a já tušil, že rybářská vášeň u něho doposud nepropukla. Domů se nešlo a já chytal dál. Nához, záběr, další ryba, další otázka, jestli je tohle ta chobotnice a další dotaz, jestli už půjdeme domů.
Nechtěl jsem to vzdát, tak jsem pokračoval v rybolovu. "Taťko, já chci domů", jel si Čeněk pořád tu svou. "Ale kdepak. Nechceš. Je to tady super", utužoval jsem morálku. "Taťko, je mi zima" "Ale není." Odsekl jsem. "Taťko já mám hlad", zkusil to z opačného konce. "Měl jsi červy, tak si sedni a koukej a uč se, jak se chytají ryby" Už jsem pomalu začínal ztrácet trpělivost. V ten moment jsem zasekl velikou rybu a vyvstal problém. Zatímco ryba jela s proudem a já byl nucen jít s ní směrem pryč, Čeněk seděl na zemi a vykazoval známky nespokojenosti.
Pokud bych šel s rybou po proudu a zanechal dítě na místě, tak vážně hrozilo, že se zadusí červy, utopí se a nebo něco rozbije. Cokoliv.
"Vezmi podběrák a pojď za mnou. Musíme jít s rybou podél vody", volal jsem na něho a doufal, že pochopí, kam tím mířím. Čeněk kupodivu vzal podběrák. To bylo tak nějak všechno. Vlastně nebylo. S podběrákem se začal šťourat v krtinci. "Taťko, půjdeme na zmrzlinu?" Zeptal se, jako by mu bylo jedno, že právě zdolávám životní rybu a pomalu se od něj vzdaluju.
"Jakou zmrzlinu? Pojď s tím podběrákem za mnou", instruoval jsem ho. Povel "vezmi podběrák a pojď s ním za mnou, mladej patrně špatně pochopil, protože si sednul na zem, začal házet šutry do vody a říkal, že ho to tady nebaví. Tak já zápolím s obří rybou, v prutu praská, v zádech mi praská, prut ohnutý až k rukojeti, jsem zpocený od hlavy až k patě a mládežníka to tu akutně nebaví. Hotový Stařec a moře v přímém přenosu a mladému pánovi to nevoní. Nakonec jsem rybu utrhnul, neboť se prostě rozjela po proudu pryč a já neměl to srdce zanechat to nebohé dítě samotné na místě na pospas kojotům. Navíc projevoval ambice, že do vody spadne. Zklamaně jsem se tedy vrátil zpět na místo.
"Teď už půjdeme domů?" Projevil syn zájem o situaci. Odvětil jsem, že to teda ne a sháněl jsem se po červech. Našel jsem pouze prázdnou krabičku. Už jsem ho chtěl okřiknout, když jsem si všiml, že nevidím podběrák. Když jsem se zeptal, kde jsou červi a kde je podběrák, tak mi bylo řečeno, že by si dal teď tu zmrzlinu. Během několika vteřin, kdy jsem od syna odvrátil zrak, abych se se slzou v oku podíval směrem, kde jsem utrhnul rybu, Čeněk ztratil podběrák a ztratil nebo sežral všechny červy.
"Taťko, já jsem mokrej", oznámil mi zčista jasna, zatímco jsem hledal ztracený podběrák po všech čertech. "Proč? Jak se to stalo?" Tázal jsem se nevěřícně. Ten lumen místo toho, aby spadl do vody, jako správný sígr, vzal kyblík, co jsem měl na krmení, nabral do něho vodu a celý se tím polil. Vyhrál. Nebylo na co chytat a dítě bylo mokré. Šlo se domů. Já to s ním ale nevzdám.
Já z něj toho rybáře udělám.
DOMINIK LANDSMAN
|
||||||
| < Předch. | Další > |
|---|
