Kabaret pokračoval vsuvkami z neznámé hry Josefa Kainara, která měla po válce jednu premiéru a pak už nic. Jmenovala se „ Ubu se vrací“. Po provedení soudruzi zakázali hru a skoro i Kainara. Kdo zná dílo Alfreda Jarryho anebo jeho krásné filmové zpracování s Mariánem Labudou, Lucií Bílou a Karle Rodenem, ten si to moc užije. Ostatním doporučuji si přečíst originál, aby vychutnali Kainarovu parafrázi.

 

Král Ubu podle Kainara

 

 

     Ale Kainar byl hlavně básník a ti prostě musí, pokud to nejsou revoluční básníci, básnit o dívkách, holkách, děvčatech a slečnách. A tak napsal básničku:

Blues o černém kožíšku

Některé holky si myslí
že svět je černý kožíšek No vážně
Některé holky si myslí
Že svět je kožíšek

A pro ně na míru
Dej mi ho Co ti to udělá
Krásně se Krásně se chundelá

A když pak spolu jdete
Máš celej vesmír
s jednou holkou v něm
A když pak spolu jdete
Z Žebrácké uličky
Až kamsi na Vítěznou
Vržou ti boty
Je to kanonáda

Pak černej vůz ti jednou odveze
Tu holku co tě měla ráda

A zase ti ten celej vesmír vezmou

     Nějací mravokárci tvrdí, že se místo „Dej mi ho“ básnil „Kup mi ho“, ale to nedává smysl. Vždycky se říká „dala mu“. Pan Potoček to prý měl přednést, ale protože se, jak se za nás říkalo „cudil“, tedy styděl, tak na básničku udělal hudbu a krásně to zahrál a zazpíval. To už tak je. Když se hanbatost zazpívá, je to umění. Stejně jako když nahatá holka párkrát poskočí a je to tanečnice, že?!

     Ono by se dalo bloudit vzpomínkami na krásné dívky dlouho, ale když spustili Peníze z nebe (zde Karel Plíhal), už jsem byl najednou v KAR (línském) Kul (turním) KA (baretu), což byl vlastně azyl původního Olympiku, když nás vyhodili ze Spálenky. „Karkulka“ byla v sále hospody U Zábranských, principálové byli pánové Šimek a Grossmann, kapelníkem saxofonista Míla Růžek (anebo klavírista Míra Vlček?) a bylo vždycky vyprodáno.