Venku je teplo a vlhko, a ač nám se to všem zas moc nemusí líbit, houby si přímo chrochtají blahem - a rostou. Všude. Na mykologických stránkách dokonce najdete i přesné mapy, kam na ně jít. Takže jednoho slunného odpoledne jsme vyrazili do lesa i my. Ano, čtete správně - odpoledne :-))).

Samozřejmě nám to - jako vždy - trvalo celkem dlouho. Než jsem se vyhrabala já, manžel, děti, pes, během toho i několik návratů (pro zapomenuté svačiny, pití, sluneční brýle)… ale nakonec jsme přeci jen dorazili na místo.

Když jsme potkali prvního vracejícího se houbaře, bylo to ještě dobře. Jenže jsme potkávali jen samé vracející se houbaře. Dorazili jsme do lesa opravdu celkem pozdě. I když nás těšilo, že všichni si nesou v košíku houbičky, moc důvěry v to, že nám tam ještě něco zbylo, nám situace nedávala. Šli jsme si pěkně po cestě, celá rodina roztažená sobecky všude, takže já, krajní, jsem si capkala téměř ve škarpě. Jenže najednou jsem uviděla přímo vedle té škarpy hřib...

Říkám si, jak je možné, že si ho nikdo ještě nevšiml? Tak si to chodíme okolo, a opravdu - kdybych šla normálně po cestě, hřib by vidět nebyl. Ani cestou tam, ani zpátky. Ukázal se opravdu pouze houbaři, procházejícímu škarpou… A koukněme se dál! Vedle měl ne jednoho bratříčka, ale celou početnou rodinku, takže nakonec to byl vskutku pěkný den s nádherným úlovkem.

Cestou zpátky jsem vyprávěla dětem, jak jsme byli na houbách s moji maminkou, když jsem ještě já byla dítě. Podařilo se nám pronajmout na čtrnáct dní prázdnin chalupu v Horní Cerekvi. Jako správná velkoměstská rodina, jsme samozřejmě vyrazili hned do lesa. Houby byly všude. Nádherné! Veliké, malé, barevné, na stromech, v mechu, ve trávě, prostě všude a rostlo všechno.

A přesně to jsme taky tenkrát sbírali. Všude a všechno. Po návratu z lesa se naštěstí maminka rozhodla, že dost možná existuje (i když zajisté jen minimální) možnost, že bychom mohli náhodou přinést i něco jedovatého, a tak odešla s tím ohromným plným košíkem do místní hospody, aby se poradila s „domorodci“.

Bohužel, nebyla jsem tomu přítomna, ale musel to být úžasný zážitek. Pro ty místní houbaře, samozřejmě. Maminka se vrátila s prázdným košíkem. Houbaři jí tam radostně vysvětlili, že tak velkou přehlídku prašivek a jedovatých hub ještě nikdy neviděli. Nebyla tam prý jediná jedlá houba. Ani jediná. Nic. Ani houbička. Prd.

          Každopádně, hřiba pozná každý, a já tedy od té doby sbírám výhradně je. Maminka to tenkrát vzdala úplně. Pro ni nejspíš naštěstí.

Jste si vždy jisti, že tam není nic jedovatého?

Máte nějakou příhodu z houbaření?

GRETA

Komentáře (19)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : *deeres* Místním zásadně nevěřit! Léta jsem jezdívala do Jeseníků. Protože jsem z rodiny, která odjakživa sbírá kdejakou prašivku, tak jsem je sbírala i tam. Ale jenom jednou jsem s úlovkem šla vesnicí, abych se nesčetněkrát dozvěděla, že rána nedožiju. Oni tam opravdu znali jenom hřibovité houby a pro příště jsem se už do baráku plížila zásadně úvozem, aby mne nikdo neviděl. Vlastně se lidem ani nedivím, veřejnost různí pisálci informují tak, že pokud to s váma rovnou nesekne, tak skončíte v nemocnici. Tenhle článek o holubinkách vyšel 1.7. a dost jsem se pobavila nad snímky, prý vynikající holubinky :-) : http://www.ctidoma.cz/leto-recepty-zpravodajstvi/2016-07-01-na-houbach-rozpoznavame-vynikajici-holubinky-25159#comment-512 Dělají si snad z lidí blázny, nejlepší je ten poslední snímek. Ale i ty ostatní jsou výživný, jenže po vrhavce se akorát pobliješ,bílý ryzec je celkem v pohodě, ale to poslední je s největší pravděpodobností muchomůrka slámožlutá, která je jedovatá, ale podle popisu to je holubinka! Kdyby se alespoň, blbci, podívali do atlasu. Jo, a u nás nic, pouze smradlavé žampiony. červenec 26, 2016 14:52 ... : *deeres* Teď jsem se podívala na odkaz a někdo už jim zřejmě vynadal, protože ze všech snímků tam zůstaly opravdu pouze tři holubinky. Jenže ta červená, podle rýhovaného klobouku na krajích, je s největší pravděpodobností vrhavka a ta žlutá, to bude fujtajblice, nejedlá, hlínožlutá, tu bych taky nesbírala. červenec 26, 2016 15:30 Je to už pár let, : Sidon asi pět, co se mi dostalo do pošty tohle povídání o houbách s jedním sarkastickým mykologem, který však dává velice cenné rady, ale podle něho už bych asi měl být mnoho let ve věčných lovištích. Kdo to neslyšel, tak mu vřele doporučuju si to poslechnout - http://prehravac.rozhlas.cz/audio/2459460 červenec 26, 2016 17:40 Kdyby mě nějaká prabába pozvala na houby, neodmítl bych : *NČ* Smetanovou vomáčku s houbama umim vynikající, ale dělám jen z koupenejch žam pionů, je to docela dobrý, ale skutečný houbovce se to vyrovnat nedokáže!!! Totéž, jako klobouky smažený v těstíčku, nebo jako míchanice. (a už zase kurva slinim) červenec 26, 2016 17:48 Tady je ještě : Sidon nějaké povídání o tom sdělení pana Baiera a pár komentářů - http://burle.blog.cz/1110/bbbcccsdopisi červenec 26, 2016 17:51 Tady u nás je jedna houba, : Sidon která se jmenuje Pine mushroom (pine=borovice), čili borovicová houba, která roste hlavně tam, kde jsou borovice a hlavně jejich, co už leží na zemi a rozkládají se. Její latinský název je armillaria ponderosa, což některým houboznalcům napoví, že je to příbuzná naší známé václavky, která se latinsky nazývá armillaria mellea. Tato houba je vynikající chuti, připomíná hodně maggi koření, a je velice žádaná Japonci, kteří jsou velcí labužníci a platí za to obrovské částky. Pro hlívu ústřičnou mají dokonce i chrám. In recent years, globalization has made hunting for pine mushrooms popular among all types of people of British Columbia, where they are found under pine trees and often associated with deer trails. Local mushroom hunters sell their harvest daily to local depots, which rush them to airports. The mushrooms are then shipped fresh by air to Asia where demand is high and price at a premium. V poslední době vyvolala globalizace doslova honbu po "pine mushroom", mezi všemi druhy lidí v Britské Kolumbii, kde se tyto houby nachází, nejvíc pod borovicemi u kterých jsou rovněž stezky srnčí zvěře. Místní sběrači těchto hub, prodávají denně svojí nasbíranou úrodu hub místním výkupnám, které s nimi spěchají na letiště. Odtud jsou tyto čerstvé houby letecky dopraveny do Asie, kde jsou velice žádané a velmi ceněné. Těch sběračů je dost a někteří se tím i slušně uživí a jsou na to dostatečně vybaveni. Jeden můj kamarád to taky provozuje, ten má i velký mrazák, který s sebou táhne do lesa a houby hned mrazí. Je to prý nejlepší cesta, jak je uchovat a může je pak prodat později za lepší cenu. Ale má to i svoji temnou stránku, někteří "sběrači" jsou tak hamižní, že dokonce po těch ostatních sběračích střílí z flinty. Inu Wild West! červenec 26, 2016 18:34 Sorry, : Sidon vypadly mi tam kmeny, takže mělo být - a hlavně jejich kmeny červenec 26, 2016 18:37 Pine mushroom : Pepa Je to ale tuhá houba. Vařením nezměkne, a na pánvi nakrájená na tenčí plátky a usmažená se špekem je chutná. Vůni má jako Čínská jídla. Záleží na sezoně jak hodně rostou, ale 40 dolarů za 1 Kg je běžné. Nejvíce se platí za mladou plodnici která má hlavu ještě přivinutou ke třeni. Říká se jí v překladu Prdelka. Těžko se hledá, protože je ještě pod mechem. Prozradí jí větší plodnice. Pak na kolena a prohmatat okolí dlaní. Já je neprodávám a sbírám je nejkvalitnější pro sebe. Hlíva ústřičná se dá pěstovat doma. Stačí pytel s pilinami politý vodou v které se namáčí na den plodnice hlívy. V Čechách se již dá zakoupit v lékárnách v kapslích. červenec 27, 2016 04:02 A jejda! : Sidon Ony se mi, nějak "nepozorovaně", vlepily do mého komentáře názorné fotky. Asi "šotek" Danielka. Tak dík. Ale toho pána, chlubícího se svým ůlovkem, neznám. červenec 27, 2016 08:05 ... : *deeres* Jéje, já zase neznám houby prdelky. A Sidone, díky, za odkaz. Ale já ty mykology nemám ráda. Kvůli jednomu jsem přestala sbírat plošně babky, protože na nich parazituje rakovinotvorný nedohub zlatovýtrusný. A kvůli dalšímu jsem přestala sbírat velice chutné opěnky. Senzační houba pod maso, roste i když je sucho, protože je dřevokazná, na pařezech listnáčů a ve velikých trsech. A právě to, že roste v těch trsech, je ten průser. Prý je někdy prorostlá čepičatkou jehličnatou, která je smrtelně jedovatá a správně by na listnatém dřevu vůbec neměla být. Jsou si sice podobné, ale nikoliv nerozeznatelné, jenže prohlížejte v tom trsu každou plodnici. červenec 27, 2016 08:49 Teda deeres, : Míša šíša čumim, jakej jsi znalec. Nejen na kytky, ještě i na houby. U nás nic neroste, v lese je pořád sucho. O víkendu vyrážíme na Šumavu, kde pršelo přece jen víc než u nás, tak snad něco najdeme. Mám takovou chuť na maso na houbách, až bych vraždila. Asi půjdu vystřílet osazenstvo třeba KFC, abych popustila uzdu své frustraci. To je teď přece normálka. červenec 27, 2016 10:35 Míšo šíšo, : *deeres* na tom není nic divného, protože i když jsem původně z města, tak prázdniny jsem vždycky trávila někde po lesích. Jako úplně mrňavá,na fotce jsou mně tři roky, táta pracoval v Praze a já s mámou a ségrou byla na letním bytě na Šumavě, v Kuchlíkách u Kaplice. Tedy letní byt, ve skutečnosti jsme tam bydlely od května do října a táta za námi jezdil na motorce pouze na neděli. A takovéhle tam rostly houby. červenec 27, 2016 11:35 deeres, : Míša šíša krása. Taky mám podobné fotky s plnými košemi hřibů z dětství - kdy jsme jezdili za babičkou na Šumavu. Tenkrát se mohlo chodit na houby s nůší. Ale i na borůvky, brusinky, mechovky... Babička pracovala jako lesní dělnice, takže přesně věděla, kam na ně. Lesní plodiny trhala na kila a posílala to příbuzným do Prahy a do Komárova u Hořovic. A to jim to ještě před odesláním přebírala, aby vše bylo čisté bez lístečků a jehličí. Mně dělá problém natrhat borůvky na jeden koláč... ale na houby, to zase chodím ráda. červenec 27, 2016 12:12 Panejo... : d@niela vzpomínám na jeden zážite z dětství, co jste mi, holky, připomněly... Byli jsme s rodiči v Jeseníkách. A šli jsme s celou nějakou společností na tůru. Asi deset lidí. No, a jak říkám - na tůru, ne na houby. Takže nikdo na ně nic neměl. A pak to začalo: - vyprázdnily se pytlíky od svačin a batůžky - naplnily houbama všech kvalit a velikostí - vyprázdnily se pytlíky od svačin a batůžky - naplnily houbama výběrovejma - hříbky, lišky - vyprázdnily se pytlíky od svačin a batůžky - naplnily se hříbkama jen tak do 5 cm, přebraný úžasný lištičky... - a protože ty už prostě vyhodit nešlo, tak začalo svlíkání. Domů jsme přišli až za tmy, aby nebylo vidět, že jsou všichni ve spodním prádle a ženský jen v podprsenkách a kalhotkách, všechno ostatní bylo nějak podvázaný a zavázaný a narvaný houbama. Někde bych ještě našla ty fotky... Ne, to jsem už nikdy nezažila... Čistilo se to celej den, a krájelo a sušilo a krájelo a sušilo... červenec 27, 2016 12:46 To čištění je nejhorší. : *deeres* Kdž rostou hřiby,člověk propadne na houbách hamounská mánii a nehledí na důsledky. Já jednou v Černých Voděraděch, až někde u Zvánovic potkala dva Němce. Já jazykový pablb a oni totálně ztracení v lese, na sobě jenom plavky, všechno ostatní oblečení nacpané hořčáky a hledali svoje auto. Nakonec jsem z nich vyrazila, že auto mají u někdejšího hotelu Moskva v Jevanech. Tak jsem je dovedla alespoň na červenou turistickou značku, hořčáky zahodit nechtěli, asi si mysleli, že je chci pro sebe. Nejspíš tam někde bloudí dodnes. červenec 27, 2016 12:57 Já : Milene chodím ráda na houby. Když jsme někde na dovolené, tak do lesa vyrazíme. Jinak z Prahy jen asi 2x za rok. A moje sbírání hub: Rozeznávám 2 druhy - molitanové a proužkované. Molitanové trochu umím. Hořčáky nesbírám. A z proužkovaných tak bedlu a masáka. Tak se vždycky ráda spojím s nějakým kamarádem, znalcem hub, protože ti tvrdí, že nejchutnější houby nejsou zrovna ty, co já sbírám. červenec 27, 2016 13:42 Deeres, : Sidon ti Němci už třeba věděli to, o čem mluví ten mykolog Baier, takže měli možná recept na ten "dětský" tonic, nebo prášky proti nevolnosti. Ono to využití různých látek v houbách může mít velice široké uplatnění. Asi před dvaceti lety, jsme šli na túru na Whistleru, to je tam, kde se konaly OH 2010, a taky jsme neměli žádné vhodné tašky, nebo košíky, protože jsme neočekávali takovou žeň. Bylo nás pět, jako ti Poláčkovi kluci, čtyři holky a já. Všichni Češi, jedna holka však byla Holanďanka a když jsme dosáhli asi 1000 metrové výšky, nestačili jsme valit oči, jaké tam bylo množství hub, v drtivé většině však hořčáků. Ti se strašně zalíbili naší nizozemské holce, která jich nasbírala plnou bundu (větrovku). Ny jsme měli daleko míň, ale praváků, jenže ona jen ty hořčáky, protože byli pěkní a zdraví. Jenže když jsme pak sešli dolů k autu, tak jsme ty houby prohlíželi a řekli jsme jí, ať to všechno vyhodí, jene ona se bránila, jak divá, že prý jí to závidíme apod., tak jsem jí řekl víš co, zkus maličký kousek té pěkné houby ochutnat a uvidíš. S velkou dávkou nedůvěřivosti to přecejen učinila. Její reakce nás však překvapila, nekřičela neprskala, jenom strašně zesmutněla a začala tklivě brečet, jak jí těch jejích nub bylo líto, tak jsme jí nabízeli část našich hub, ale ty ona odmítla, prý ty její byly hezčí. červenec 27, 2016 18:21 Sidone, : *deeres* ti Němci byli šašci, co ani nevěděli, kde mají auto. červenec 27, 2016 19:24 ... : marty po sametu, když se zrušily dráty, tak jsme jeli na houby do bývalýho pásma v Novohradskejch horách. Přišla jsem si jako v Mrazíkovi, jak tam sbíraj ty Marfušky griby. Kam se člověk ohlíd, všude to rostlo. To byly žně. červenec 27, 2016 20:29

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment