 A zase mladík, tentokrát zklamaný a naštvaný, naštvaný na celé ženské pokolení. Před pár lety přišel o byt a pár melounů. Jo, holt za hloupost se platí. Ale dokud je cena jenom materiální, tak to jde. Horší by bylo přijít o část sebe, zdraví, nebo o život. Těm, co něco podobného nezažili, se to povídá, já bych takového chytrého poradce přiškrtila a hodila do vody :-))).
Tu část ženského pokolení, která má tendenci zahnízdit, vyškrtl ze svého okruhu zájmu a vrhl se na starší dámy; zatím. Byl na seznamce inkognito (bez fotky a s málo informacemi o sobě) a vybíral si z nabídky dam. Já nic nehledala, jen jsem se rozhlížela a nevěděla co chci (teda věděla, ale bylo dost nepravděpodobné, že by se to ozvalo). Někdo doporučil „štěstí.cz“, tak holt jsem tam honem musela. Leckdo ze zájemců na seznamce mi to vyčítal, ovšem nebyla jsem netýkavka, bavila jsem se, pokud to mělo jakous-takous úroveň. On začal, jestli se smí rozhlížet se mnou, a že by řek, že on už našel. A tak slovo dalo slovo a chtěl se sejít. Tak dokonale jsem rozhlídnutá ještě nebyla a tedy jsem ho stále odkazovala do patřičných mezí s tím, aby si našel ke svému věku někoho přijatelnějšího. Ne, nedařilo se mi to. I když věděl, že vedu hovory se staršími zájemci, pořád se vracel a byl přesvědčen, že to musím být zrovna já, kterou položí na krovky (protože tam o to jde každému, teda fakt každému, který se mi přihlásil). Přiznal, že oslovil víc dam, ale žádná není tak vtipná a milá jako já, a že je mu se mnou alespoň takhle fajn. A že bych to měla zkusit a podobné chytrosti. Na seznamce je týden do první schůzky dost dlouhá doba, ale souhlasit po čtrnácti dnech vysilujích písemných hovorů a svádění byl velice dobrý tah.
Setkání bylo dohodnuto na oběd do KFC. On věděl, jak vypadám (podle fotek na profilu) já ne, takže bych šla na rande naslepo. Jenže někde uprostřed písemné konverzace se stalo, že jsme nějak prorazili nedůvěru a vyměnili jsme si telefonní čísla. Já neSMSkuju. On tu potřebu měl. Bylo to sice milé, ale na mě moc nezvyklé a romantické. Došlo i na výměnu mejlových adres (pod plnými jmény) s tím, že doplním fotky, kapku odhalenější a on pošle svoji fotku; ale to jsem odmítla, chtěla jsem překvapení, ať už bude jakékoliv (i když podle hlasu jsem ho zařadila do školky). A tady jsem zabodovala já. Jakmile se jednou objevíte na netu, zanecháte tam viditelnou stopu. A tak po pár kliknutích jsem ho našla i s fotkou. Takže na rande naslepo jsem šla s vlastním scénářem. Jestli tohle přežije, tak mě na ty krovky snad i dostane. Přišla jsem v dojednaný čas, stoupla si do fronty na kuřecí křidélka se salátem, ani jsem se moc nerozhlížela. Byl tam. Přišel a postavil se za mě, jestli dovolím. V tom jsem se otočila a zvolala: „Ježkovy voči, Tome, kde se tu bereš, už jsem tě neviděla sto let. Bože ty jsi nám vyrost… Pojď, obejmi mě!“ - a vrhla jsem se mu do náruče. Byl kapku konsternovaný, ale když jsem mu pošeptala do ucha – „aspoň se trochu braň a červenej“ – málem mě rozdrtil. U stolu jsme se pak bavili tím, co se stalo a co by bylo kdyby… Ale nevoněli jsme si, takže zatím mám krovky v pořádku. ZDENA
|
