Občas potkávám krásnou Helenu Trojanovou, zvanou onehdy Trojská. Přezdívka jí docela seděla, blbla tady hlavu (no hlavu, myslím, že něco úplně jinýho) hodně dost mužům a docela se jí to dařilo a zanechávala jich za sebou dost naprosto odrovnanejch fyzicky i psychicky. Je to dáma ode mě dost mladší (von už je skoro každej mladší), pomalu nebo spíše rychle se jí blíží padesátka, figuru furt docela pohlednou.

  Vstoupila do dějin nejenom mých; ve svých cca 25 letech měla prvé dítko, holčičku. Proslula tím, že chodila venčit své prvorozené dítko na hřbitov. Tvrdila, že tam je ticho, klid, pohoda, žádnej smrad vod aut, jezdíš si pomalinku okolo náhrobků s kočárkem, čítáváš nápisy a domýšlíš rodové historie.

Trávila tam celá odpoledne, když bylo pěkně, vzala si svačinku a pití, skamarádila se s hrobníkem, kterej jí vždycky půl hodiny před zavírací dobou obřadně ze hřbitova vyprovodil.

Klidně si sedla na lavičku u náhrobku zakladatele SETUZY pana Schichta, nakojila dítě a zase pohoda. Sice se někdo z návštěvníků prej pohoršoval, nevím tedy proč. Lidé umírají a lidé se rodí. Ublíží ti pouze živej, mtvej určitě ne.

    A navíc se mi jednou ve slabé chvilce svěřila, že na ní to funerální prostředí nějak podivně působí, a nebo měla po porodu nějak zpřeházený hormony. Povídá: já furt musím nosit vložky. Já nablble čuměl, tomu moc nerozumím. Víš, jak tam na hřbitově začnu kojit dítě, tak mám jeden orgasmus za druhým. Připadám si na té lavičce jako cvok a pako, ale líbí se mi to moc. A jinde se mě to při kojení nestává…

Asi ano, když to říkala, každej je prostě nějak praštěnej. I když fakt nevím, za celej svůj dlouhej život, co je to  ženskej orgasmus (nejsem holt ženská), nebo lépe řečeno, žádná žena mi to nikdy pořádně nevysvětlila. Asi je to vo pocitu a musí to bejt velice pěkná věc, když pro to vy dámy někdy riskujete opravdu velice hodně – manžela, majetek, kariéru.

Jo, a tak ta Helena povídala, že už je bábou a když vykládala dceři, co s ní jako s miminkem dělala, tak se ctěná dcerečka mohla zbláznit. Ale jak příklady táhnou, tak tam prej chodila párkrát z fóru venkoncem taky.

Komentáře (6)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : deeres Tvrdila, že tam je ticho, klid, pohoda, žádnej smrad vod aut, jezdíš si pomalinku okolo náhrobků s kočárkem, čítáváš nápisy a domýšlíš rodové historie. A má pravdu, já holku také drncala na Olšanech, akorát pocity Heleny Trojské jsem postrádala, asi to bude tím, že dcera baštila polívčičky z termosky. A krom toho,že na hřbitovech je klid a nikdo mimčo nebudí randálem a ono se vyspí do růžova, jste obklopeni funerálním uměním. Dneska jsou normální pohřby žehem, pak vám vrátí urnu a je jenom na vás, co s ní uděláte. Jsou lidé, co si svého zpopelnatělého příbuzného schovají klidně doma do skříně. Lidí movití se ještě ve dvacátem století rádi nechali vidět a to byla příležitost pro umělce. Došlo k rozkvětu pohřebního umění v duchu secese, kubismu, rondokubismu i art deco. Koncem 20.století a začátkem 21. vznikl nový fenomén - zvířecí hřbitovy. Na tom v Bohnicích se už nepohřbívá, nenajdete tu žádnou architekturu, najdete tu vzácné stromy. http://www.prahaneznama.cz/praha-8/bohnice/zvireci-hrbitov/ duben 20, 2016 11:06 Na Olšana jsem s kočárem jezdila také, : Eva12 potkávala jsem tam i Pavlínu Filipovskou (bydleli kousek), vozila tam v kočárku dceru. Jo, je to už pěkně dlouho. Ale nekojila jsem tam, kluk byl na flašce, protože já dostala brzy po porodu zápal plic a atb. Zážitek je to pěknej duben 20, 2016 13:17 Franta Bouška, konečně :) : bb scházel zde, a jako vždy, i dnes krásné vyprávění. duben 20, 2016 14:05 Jooo, Olšany : Boubelka Také jsem jedna matka z Olšan, vždy tam byl klid, ve staré části je spousta laviček, dítko spalo a já ráda sedávala s knížkou. A jak jsem tam pomalu drncávala a četla náhrobky, našla jsem tam spoustu známých jmen. Schelinger, Černoch, Lukavský... duben 21, 2016 12:51 ... : Bara Na Olsanech jsem nikdy nebyla, i kdyz jsem 10 let v Praze zila, ale jako studentku a maladou holku me to nikdy nenapadlo. Moje maminka je pohrebana v Tabore - Klokotech. Je to velmi klidny, cisty a hezky hrbitov. V te nejstarsi casti jsou krasne a honosne hrobky z doby /- 1870. Je soucasti maleho klastera, ktery je znam z filmu Pinocchio. Ma vic jak deset malych i velkych vezicek a kazdou hodinu hraje zvonkohru. Uvnitr je krasne zrenovovany, konaji se tam krome msi, svatby a krtiny....Je obklopen zdi kde jsou na vnitrni casti podloubi a pestuji tam krasne ruze. Donedavna tam zilo jeste nekolik jeptisek. Az budu priste v Parizi, mam v planu zajit na hrbitov Montparnasse. duben 21, 2016 14:30 Já jsem se na hřbitově seznámila : babi s budoucím manželem.Je to už víc než 52 let,šly jsme s kamarádkou z kina.Cesta do naší vesnice vede kolem hřbitova a dva kluci nás už od kina pronásledovali.Byla únorová noc,mrzlo a my se schovaly na hřbitově za márnici.Myslely jsme,že se tam kluci neodváží jít.Ti ale bojácní nebyli a tak to dopadlo,že toho "kluka" mám doma skoro 50 let.Nebylo vždycky hezky,občas bouřilo,ale já vím,že tam,kde jsme se poprvé setkali,se taky rozloučíme. duben 21, 2016 17:38

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment