 Dnes jsem se snažila objednat k lékaři. Specialistovi, velice dobrému a známému, který ordinuje dokonce na několika místech (má soukromou ordinaci a pracuje i v nemocnici). Následující rozhovor mě ovšem málem odradil:
Já: Dobrý den, potřebovala bych se objednat k panu doktorovi… Sestra: Nooo, tak to by bylo nejdříve 29. dubna. Bohužel, pan doktor toho má hodně. Já: No, já už to nějak zvládnu, to je dobrý. Sestra: Nebo tu mám taky patnáctýho. Já: Fajn, to by bylo vynikající. Sestra: tak jo, píšu si vás, nashle. Já: Počkejte prosím, toho šestnáctýho, to je březen? Sestra: Ne, taky duben. Já: Aha. No to je dobrý. Sestra: tak budeme se těšit! Já: Ještě chvilku prosím. Šestnáctýho je ale sobota. Sestra: No, ono je to vlastně patnáctýho. Tak nashle! Já: A kde to vlastně je, v nemocnici, nebo v ordinaci? Sestra: No přece tady. Já: A tady je přesně kde? Sestra: No jo, je to tady v jeho ordinaci. Já: moc vám děkuju, ještě detail - v kolik hodin? Sestra: No to máme volný jen jeden termín. Já: A kterýpak to je? Takhle jsme pokračovali ještě dobrých deset minut. Ted jen doufám, že sestra, co brala můj telefon, je buď úchvatně krásná, nebo famózně zručná. Nebo obojí. Uvidím v dubnu. Jestli tam teda opravdu, na ten den a tu dobu, jsem objednána… ELLA, poněkud nejistá…
|
