Zaspali jsme. Teda já. Děti ještě nebudím, ale čas, který je vyměřen na klidně vypití kafíčka s plynulou přípravou rozmanité snídaně je pryč. Letím do kuchyně, kde jednou rukou beru hrnky, druhou nalévám mléko, třetí beru chleba a čtvrtou rukou ho krájím. Mlíko v mikrovlnce se bude hřát, chleba se e toustovat a já si konečně budu moci odskočit na ranní návštěvu toalety.
Ale ještě vyndám máslo, džem a med. Fuj, tahle sklenice je nějaká zapatlaná od medu, rychle ji ještě opláchnu. Ooo, ten zvuk tekoucí vody na mě působí jak hororová hudba... Propletené nohy, v křečích otírám skleničku od medu. Cink! tak mlíko je hotový. Kašlu ale na to. Opravdu už musím… Puf, chleby vyskočily, tak jo, ještě je přendám na talířky a pak už to budu mít opravdu nachlup. Vyloženě příjemná představa, jak sedím na záchodě. Už to bude. Proč se mi zrovna teď plete ten pes pod nohy? Napřahuju ruku na kliku koupelny - vtom se kolem mě prořítí moje nejmladší. Prásk. Dveře zavřené. Záchod obsazen. Dneska se asi počůrám...
Tak my už taky. Můj malej králíček je nemocná. Ale protože to není nijak hrozný, k doktorovi, do čekárny plný nejen lidí, ale i dalších virů a bacilů, rozhodně nepůjdeme. Zvládneme to přirozenou medicínou, tak jak to dělávaly naše babičky. Nebudu cpát do dítěte pořád nějaký chemikálie… Králíčkovi jsem uvařila ohromnej hrnek čaje s medem a citronem, do kastrolu naházela vše potřebné na slepičí polívku a strýčkovi googlovi zadala úkol vyhledat, co je nejlepšího na nastydnutí, a šílenou, ale opravdu šílenou bolest v krku. Strýček mi poradil, že cibule. Rozkrojená cibule, postavena vedle postele na nočním stolku, prý dělá neuvěřitelně divy. No, asi dělá, ale bohužel, ne u nás. Kromě teda strašnýho smradu v pokojíčku. Nevadí, zkusíme to jinak. Cibulová šťáva. Zaručený staročeský lektvar. V lyžařských brýlích jsem cibuli statečně nastrouhala, stavu vymačkala. Jenže, jak ji do dvanáctiletého králíčka dostat? Cibulová šťáva s cukrem, cibulová šťáva s medem, cibulová šťáva smíchána se džemem. Cibulová šťáva tajně přimíchaná do čaje s ohromným množstvím medu. A každých 30 minut 1-2 polévkové lžíce. Každých 30 minut argumentování, zdůvodňování, přemlouvání a oslav malých vítězství. Kromě těch oslav se celý den ale vůbec nic neděje. Krk bolí pořád stejně, oči plavou, nos dostává barvu jahod. Začínáme i kašlat. Cibule tedy v ponožkách. Po dalším dni to vzdávám a přemožena moderní medicínou, dávám králíčkovi paralen, který už po několika hodinách opravdu dělá divy. Jen králíček už ode mne nechce nikdy žádnej čaj. ELLA
|