I doma je dobře + bonusové vyprávění o jednom sáňkování. V předcházejících částech svého vyprávění jsem vzpomínala, jak mne vlak svezl v Čechách, na Slovensku (kromě již popisovaných cest to byla prázdninová cesta za krásami Nízkých Tater), Ukrajinou, Anglií a také musím připočítat Holandsko, i když zde jsme využily s Luckou vlak pouze k dopravě z letiště do Amsterdamu a zase obdobně na letiště při odletu.

Na letišti vlakové nástupiště připomíná cestu metrem, také jsme se na něj dostaly tak, že jsme putovaly po eskalátoru dolů. Na jízdě vlakem nebylo nic zvláštního, ani krajina za okny mne nezaujala. Ovšem historická budova nádraží v Amsterdamu skrývá velký terminál, rozčleněný do několika částí… asi jako kdybyste dali vedle sebe všechna pražská nádraží… Při příjezdu jsme se snadno vymotaly ven, při odjezdu už bylo složitější najít správné nástupiště. Zatímco v centru nizozemského hlavního města vládnou cyklisti, na nádraží máte pocit, že zbytek země ovládá železnice.

Těm cyklistům dobře konkuruje i lodní doprava po četných grachtech.

Trasu Plzeň-Praha jsem celé roky jezdila s ČSAD tak jednou, dvakrát ročně. S dálnicí a autobusem Student agency se jízda vyšvihla na vysokou úroveň, ta hodinka uteče jako nic. Když jsem poprvé jela Student agency, připadala jsem si jako v letadle, už ten pocit jízdy na vyvýšeném místě k sezení je zajímavý, i když musíte vylézt strmé schůdky… Ale na delší cesty se autobus nehodí, už noční jízda Brno – Mestre (městské dvojče ostrovních Benátek) je utrpení, na rozdíl od vlaku si můžete nohy protáhnout jen během zastávek u čerpacích stanic.  

Takže za dcerou do Šumperka jezdím vlakem, zatím jsem tedy nejela Regiojetem, ale s Pendolinem jsem už kamarád. Vlakem jsem jela také do Brna, nebo do Veselí nad Lužnicí (už zmiňovaná cesta, která inspirovala tento cestovatelský seriál).

Jezdím tedy nyní vlakem několikrát ročně. Myslím, že v porovnání se západem naše železniční doprava nepokulhává. Jízdenku mi objedná dcera, já si ji pak vytisknu z mailu, musím pak předložit i OP (aby na jednu jízdenku nejelo 20 lidí v různých spojích, protože na daný spoj platí místenka, ale „kdyby něco“, můžete jet i jiným spojem ten den, ale už bez místenky). Pendolino stíhám jen tak, že si musím vzít z CAN v Plzni taxík, tak se tedy párkrát za rok rozmazluji taxíkem. Pokud jedu jen do Prahy, tak pokračuji přímo z CAN Student agency, také koupenou jízdenkou přes internet, zde stačí si pouze pamatovat číslo sedadla a koncové číslo platební karty, protože jízdenka vám platí jen na konkrétní spoj.

Pendolino je fajn, protože nemusím v Praze přestupovat. Dcera mi vybere sólo - sedadlo, takže se vezu jako VIP, docela se to k tomu, že jsem jela na nádraží taxíkem, hodí. Vlaky v dnešní době, i když jede člověk v klasickém rychlíku s kupátky, nebo v malém motoráčku, jsou takové, o jakých jsme před 30-40 lety snili. Čisté, jezdící na čas. No, je pravda, že nějaké zpoždění jsem už také zažila, ale zatím v řádu minut, ne hodin. A pokud tedy jedu na popisovanou jízdenku koupenou přes internet, dostávám na telefon zprávy o zpoždění, třeba že tedy Pendolino odjede z Plzně o 5 minut později. Čisté jsou i WC, které kdysi byly největší ostudou ČD.