Jak říká moje dcera, při cestování člověka může potkat milion problémů, ale pokud má člověk peníze, vyřeší 99% z nich. Já jsem u sebe měla víceméně drobné – měla jsem zaplacený internát i obědy, takže za normálních okolností bych dorazila do Chebu, odložila 4 Kč na vlak domů a zbytek měla na čtyři svačiny, ale rozhodně jsem neměla dost peněz na jízdenku Protivín – Cheb. Tak jsem se šla přiznat výpravčímu, který právě odbavil vlak, kterým jsem přijela.

Byl to hodný člověk, posadil mě do vlaku, který za chvíli jel správným směrem – do Plzně, a domluvil mi to s průvodčím, že mě nechají tedy jet do Plzně zadarmo, a z Plzně tedy pojedu znova na svou jízdenku. Vyřešil se problém, jak se dostanu na internát, ale nikoli to, že mně budou večer v Chebu shánět. Přisedla jsem si do kupé k nějaké rodině a dumala nad tím, jak toto vyřeším. Jestli jsem tam seděla jako hromádka neštěstí, tak to jsem ještě nevěděla, že bude hůř. Revizor.

Marně jsem vysvětlovala, co se mi stalo, buď zaplatím jízdné a pokutu, nebo mne na další stanici vysadí. Zaplatila bych, ale z čeho?

Naštěstí jsem z vlaku vysazena nebyla, manželé, co byli s dětmi v kupé, jen co pochopili neúprosnost revizora a moji situaci, mě zachránili. Navíc věděli, že bych přijela do Chebu kolem půlnoci, takže rozhodli, že si zaplatím jízdenku jen do Plzně a přenocuji u nich. A tak se stalo, že jsem sice zoufale zabloudila, ale potkala hodné lidi, ještě mi půjčili ráno na jízdenku a posadili mě do správného vlaku. Ještě večer jsem ale telefonovala od nich domů, protože jsem věděla, že jim buď už volali, nebo budou volat z internátu. „Mami, já jsem ještě znova v Plzni“, už tenkrát jsem dokázala shrnout informaci do pár slov.

Do školy jsem dorazila na začátku druhé hodiny. Protože po mě byla na intru sháňka - „Ona s vámi vlakem nejela?“, „Nevíte někdo o ní?“ - posléze uklidněná informací o mém bloudění, všichni spolužáci věděli, proč přicházím právě teď – až na chudáka profesora. Ten fakt netušil, proč se spolužáci válej smíchy po lavici, když mě vidí ve dveřích. Ovšem ten, co nás učil další hodinu, věděl vše, vypomáhal některé dny na intru jako vychovatel. Takže mi sdělil: „Tak jsem se doslechl, že sis vzala příklad ze Švejka a toulala ses nám kolem Protivína. A víš co ti poradím? Až příště budeš chtít někam jet, jdi raději pěšky!“

Dodnes mám trauma, dodnes se bojím, že nasednu do špatného vlaku, autobusu, letadla, lodě. Tedy - naštěstí u toho letadla je to myslím vyloučené - a lodí moc necestuji. Takže zbývají autobusy – a vlaky, co stále miluji a cestuji s nimi.

MILENA

Komentáře (4)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : deeres Hezký! I já miluji vlaky a už se mně také stalo, že vlastní blbostí jsem na místo určení, jezdila kolem světa. Z Masaryčky se totiž dá lehko splést vlak pokud jedete do Lysé nad Labem s vlakem do Kolína, který jede přes Poříčany, protože oba vlaky mají stejnou konečnou a kdysi odjížděly s rozdílem několika minut. Ale vůbec nejhůře jsem dopadla, když jsem chtěla jet do Senohrab a tentokrát to bylo proto, že nějaký nádražák zapomněl vyměnit tehdy plechovou ceduli s označením před vlakem. Vezla jsem na chalupu zásoby pro čtyři lidi, takže na zádech kletr, minimálně s dvaceti kily, na chalupě jsem měla být před obědem a hlavně to bylo v dobách, kdy nikdo ještě ani neměl tušení, že někdy budou existovat mobily. Vlak se mně zdál divný, dřevák, žádný dvoupatrák, ale stál na správné koleji, tak jsem s ještě zeptala nějaké spolucestující, jestli to jede do Benešova, kladná odpověď mne uklidnila, já zasedla a vlak se rozjel. Jenže na opačnou stranu, do Neratovic a byl zrychlený, takže nikde nestavěl. No, Nazdar! Než jsme dojeli do Neratovic, tak nás tam průvodči, stejně oblbnutých , jako já, shromáždil skoro deset, včetně mé informátorky. Do Prahy jsme byly naloženi po delším čekání do nějakého služebáku a odvezli nás pouze do Vysočan. Tak znovu s tím kletrem na Hlavák ,čekání na správný vlak a večer už jsem byla v Senohrabech. prosinec 10, 2015 09:58 to jsou moc hezký zážitky : katuš Já se zas vlakem bojím. Víc než tím letadlem. prosinec 10, 2015 14:28 Ja vlaky miluju, : Mikin ale prusvihy se stanou. My cekali s manzelkou zrovna pred par tydny na vlak v indickem Jaipuru (nakup jizdenek probehl u 3 ruznych pokladen a trval 2 hodiny) a vlak nikde. Aspon 5 zeleznicaru nam potvrdilo ze cekame na spravnem nastupisti, ale az ten sesty nam oznamil ze vlak uz odjel. Nastupiste bylo podobne jako v Praze rozdelene na severni a jizni cast, ale tuhle informaci pred nami indicti ajznbonaci peclive utajili. prosinec 10, 2015 22:22 K vlaku. : Pepa Hezky napsané. Také jsem študýroval SZTŠ ale v Praze. Lístek rychlíkem do Chebu stál 70 Kč. Po týdenním vojenském cvičení náš vlak s tanky zastavil o půlnoci na chebském nádraží. Dle informací jsme měli pokračovat až za 3 hodiny směr Plzeň. Proklouzl jsem neviděn z nádraží (vlak byl přísně střežen) a hurá domů. Byl jsem velice špinavý, tak jsem si napustil vanu, dobře se najedl, rozloučil a hurá zpět na nádraží. Vlak byl pryč. Vydal jsem se stíhat prvním vlakem na černo náš tankový pluk. Byl jsem v kasárnách dříve než oni. prosinec 11, 2015 07:07

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující