O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení
Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

FOTŘÍK - 102 PDF Tisk E-mail
Středa, 23 září 2015
Přejít na obsah
FOTŘÍK - 102
Strana 2
Strana 3
Strana 1 z 3
Tak už je to tady. Už jsem v chomoutu. Klec spadla a tak podobně. Je zajímavé, že pokud máte malé dítě, není svatba takovou bombastickou událostí, jako když ho nemáte. Když jsme to všem oznamovali, tak jsme se dočkali pouze tichého přikývnutí, jako, že tuto informaci dotyčný akceptuje a nebo maximálně věty: "Však už bylo na čase". Vypadá to tak, že mít dítě je nejvíc, čeho může člověk dosáhnout a všechno po tom, už je jen druhořadé.

 
 
 
 
 
     Ale zpět k samotné svatbě. Zorganizovat takovou obyčejnou svatbu je práce na několik měsíců. Ono se to nezdá, ale je to spousta drobných úkolů a organizování, které se musí střetnout přesně v konkrétní den a konkrétní hodinu. Třeba, když si vyberete svatbu v barvě lila (každá svatba musí mít svou barvu, jinak to bude špatná svatba, a když jsem se ptal proč, tak mi bylo řečeno, že tomu nerozumím a ať jdu radši vázat mašličky na obálky), tak všechno musí být prostě lila. Jestliže se při obřadu nebo na následné hostině objeví cokoliv, co je třeba fialové, je konec svatby. Nevěsta začne hystericky mlátit pěstičkama do dortu a vypukne panika a rabování.

     Co se týče organizování, tak to jsme měli s Natašou rozdělené. Jelikož jsem byl prokouknut hned v úvodu a označen za neschopného, dostal jsem tři úkoly. Pouze tři. Za prvé zařídit kapelu. Za druhé nechat se ostříhat a za třetí, dorazit na svatbu. Nic víc se po mně nechtělo.

     Vzhledem k tomu, že jsem kapelu nesehnal a čtrnáct dní před obřadem jsem horko těžko naháněl alespoň nějakého dýdžeje, projevila Nataša zcela oprávněné obavy, abych nezazdil i zbylé dva úkoly, tedy abych šel k holiči a abych na svatbu dorazil. Z toho důvodu jela na obřad se mnou a pokusila se mě sama ostříhat dětskými nůžkami s figurkou lva na čepeli (jiné nůžky nemáme, jelikož Čeněk by je našel a zabodl si je do hlavy)

     Nebudu zbytečně popisovat týdny před svatbou, kdy se Nataša pod tíhou zařizování a organizování několikrát skoro složila a já jsem trávil dny zamčený na záchodě, kam za mnou nemohla, a s vervou se pustím do svatebního dne.

     Jelikož jsem po zásahu Nataši s dětskými nůžkami se lvem do mého účesu vypadal jako debil, musel jsem jít ráno v den svatby k holiči. Dostal jsem jasné instrukce: "Nahoře jenom trošku zkrátit a po stranách zastřihnout kolem uší. Žádný strojek a nic takového. Jestli přijdeš ostříhanej jak idiot, tak si mě nepřej"

     No a jelikož se kadeřnice rozvášnila se strojkem, který jsem odmítal, ale ona mě přesvědčila, že si toho Nataša nevšimne, přišel jsem domů ostříhanej jako idiot a Natašu jsem si opravdu nepřál.

     Ta ztropila scénu, byla nepříčetná a v koutku v puse se jí začala dělat takové zlověstná pěna. Měl jsem oprávněné obavy, že mě pokouše.

     Plán svatby byl takový, že obřad začne po obědě a mezi tím dorazíme na místo dříve, kde se budeme fotit, jelikož po obědě půjde jistě Čeněk spinkat (nešel), tak abychom měli rodinné fotografie.

     Taková obyčejná svatba přijde na pořádný balík a kupodivu nejvíc ze všeho stál můj nový oblek, který jsem si musel koupit a bez kterého by to prý nešlo. Píšu to proto, že o obleku bude ještě řeč a bylo potřeba nastínit jeho důležitost.

     Dopoledne jsme všichni tři vyrazili autem do penzionu, kde bude probíhat hostina, abychom se zde převlékli, ubytovali a popojeli pár kilometrů na místo obřadu.
 

Předchozí - Následující>>
 
< Předch.   Další >
[Zpět]
[CNW:Counter]