O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení
Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

FOTŘÍK - 102 PDF Tisk E-mail
Středa, 23 září 2015
Přejít na obsah
FOTŘÍK - 102
Strana 2
Strana 3
Strana 2 z 3
 
 
 
 
 

     Nálada v autě byla svatební. Nataša nalíčená a načesaná vzadu cedila mezi zuby poznámky k mé nekompetentnosti, Čeněk ve fungl novém obleku s kravatou zuřivě řval, že kravatu nechce a snažil se jí z krku strhnout, čímž se dusil a pomalu modral, a já v účesu Daniela Landy křečovitě svíral volant a rekapituloval si svůj proslov před oltářem (tedy "ANO"), abych to nepodělal. Jestli takhle vypadá manželství, tak to se mám na co těšit.

     Na místě v penzionu se Nataša s Čeňkem šli převlíknout a já jsem ještě něco zařizoval s majitelem. Následně jsem si vzal z auta obal s oblekem, boty a pásek a šel nahoru za rodinou. Nálada v pokoji byla dost rozpačitá. Nataša byla v obličeji úplně rudá a vypadala, že Čeňka přetáhne šuplíkem. Mladej totiž odmítal už nejen kravatu, ale i košili. Řval jak tur, pobíhal po místnosti a mlátil hlavou do zdi. Nataša ho pronásledovala a hulákala na něho, že většího sígra aby člověk pohledal.

     A pak přišel můj čas. Má velká chvíle. Rozepnul jsem obal na oblek, zasněně se podíval dovnitř, pak slastně okouknul okna, zda se jimi bude dát proskočit a pak jsem se znovu podíval do obalu. Následně mě zamrazilo v zádech a pokusily se o mě mdloby. Nahodil jsem vyšinutý úsměv, spolknul ten knedlík, který se mi udělal v krku, a oznámil jsem Nataše, která zuřivě lepila Čeňkovi kravatu ke košili izolepou, aby ji nemohl sundat, že jsem si zapomněl doma kalhoty k obleku. Samozřejmě, že za to mohla ona, neboť na mě měla dohlížet. Bez dohledu jsem si balil sám a ty kalhoty prostě nechal na věšáku ve skříni.

     To co následovalo, to jsem v životě ještě neviděl. Nataša pobíhala po místnosti, lezla po stěnách, metala kozelce, kopala do zdi a hryzala do futer dveří. Za čtvrt hodiny máme focení a já mám kalhoty k obleku sedmdesát kiláků odsud.

     Inu, tak jsem se šel na svatební fotky fotit v riflích. A to jsem ještě děkoval bohu, že jsem si ráno nevzal červeno modré kostičkované kraťasy, o kterých jsem přemýšlel, jelikož mi přišlo, že bylo docela teplo. Kdybych to udělal, tak bych se neoženil. Když jsem viděl zuřivou Natašu, kterak vyřvává: "Tak jednoho debila jsem si vybrala a druhýho malýho sígra jsem si vytvořila. Nejsem já kráva?" a jak z ní jde hrůza (pěna z koutku pusy se jí rozšířila přes celý obličej, takže prostě místo hlavy měla bublající pěnu), napadla mě otázka, zda se opravdu chci ženit.

     Naštěstí nebyl čas na nějaké dechberoucí scény, jelikož nás tlačil čas. Já jsem zavolal našim, ať mi cestou na obřad vyzvednou kalhoty u nás doma a vrhnul jsem se na svatební focení v riflích.

     Focení proběhlo bez větších problémů. Protože byl fotograf velmi drahý, předstírali jsme všichni šťastnou rodinu a křečovitý úsměv Nataši a mé odrbané rifle dávaly tušit krásné fotografie.

      Po focení se již začali hrnout svatebčané. Přijel i starosta a já stále vyhlížel naše s mými kalhotami. Obřad měl začínat už za čtvrt hodiny, když tu jsem zahlédl přijíždějící auto. Konečně, naši dorazili. Právě v čas. Moje máma vyběhla z auta a vítězně nad hlavou mávala kalhotami od obleku a tvářila se, že celou svatbu zachránila.
 
 
< Předch.   Další >
[Zpět]
[CNW:Counter]