 Nedávno tu byla na návštěvě dcera a jak jsme tak spolu jezdili na kolech, vyprávěla mi následující příběh. Stalo se to u ní v práci a pointu příběhu by bylo možno směle zařadit někam mezi telenovely. Už jsem tu psal, že ona žije v Londýně a pracuje u letecké společnosti BA. Už nějakou dobu je i součástí týmu, který pořádá pravidelná školení pro pasažéry, kteří se bojí létat, přesto však musí. Ať už soukromě či z hlediska svých profesí. Jedná se o jednodenní kurz, který trvá od osmé hodiny ranní, do večera do 17ti hodin. Cena kurzu je 300 liber za pasažéra. V ceně je zahrnuto občerstvení při přestávkách, oběd a závěrečný půlhodinový okružní let A 319 kou, s pokračujícím výkladem ve vzduchu. Kurzem provází účastníky dva piloti, letuška a administrativní pracovnice. Je to neuvěřitelné, ale kurzu se prý účastní každý měsíc kolem stovky bojících se pasažérů. :-) Po úvodním výkladu pilotů a letušky je otevřen prostor pro otázky a odpovědi, který prý zabere nejvíce času z celého kurzu. Zde se i všichni společně zasmějí pokládaným otázkám, které jsou motivovány až neskutečnými obavami. Některé dotazy jsou i neskutečně hloupé, nelogické a mnohdy jsou na úrovni dětí mateřské školy. Obdrženému certifikátu o absolvování kurzu pak mnozí dávají velký význam a staví ho na úroveň maturity či získání řidičského průkazu. A to je moment, který je nutné řádně oslavit. Díky jednomu absolventovi a absolventce, kteří byli tak šťastni, že se rozhodli, že své štěstí zveřejní, se o tyto kurzy začala zajímat i britská média, která s oběma šťastnými účastníky zveřejnila rozhovor. Pán, kterému bylo ještě před kurzem spíše do pláče než do řeči, tak když odpoledne nastoupil do letadla a mohl se už bez obav dívat dolů z okénka, objal dceru, moc děkoval jí i všem, kteří kurz vedli a médiím řekl, že kdyby ona tam nebyla, že on by do letadla určitě nenastoupil a z kurzu by určitě odešel. Ona prý má velký podíl na tom, že už vstoupil na palubu a že už se nebude bát létat. A díky ní se také šťastně ožení. Obdržený certifikát si prý nechá zarámovat. A přede všemi ji nazval andílkem strážným. Samozřejmě, že to přispělo i k popularitě společnosti a výsledkem tohoto mediálně nafouknutého příběhu už je prý asi dvojnásobný počet žádostí o příští kurz nesmělých, kteří se bojí létat. Šťastný absolvent pak novinářce vyprávěl příběh, jak se v Anglii seznámil se svou budoucí ženou, která však pochází až z daleké Austrálie. A protože ji vroucně miluje a chce si ji vzít, nastal tím pro něho obrovský problém, jak osobně požádat její konzervativní rodiče o ruku. Ona s nabídkou sňatku samozřejmě souhlasila, ne však s tím, aby o její ruku požádal telefonem či jiným komunikačním způsobem. Na něm tedy bylo, jak se vypořádá s cestou do Austrálie. Byl proto nesmírně šťastný, když po absolvování zjistil, že cesta mu už nebude činit žádný problém. A dáma, která prý trávila celý život pouze v Anglii a nikde jinde, je prý také nesmírně šťastná, protože se konečně a bez obav podívá na dovolenou svých snů, do exotických krajin. Takže tenhle „doják“ zakončím parafrází: „Šťastná to žena aneb - jak málo stačí někomu ke štěstí". STREJDA
|
