O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

FOTŘÍK - 96 PDF Tisk E-mail
Pondělí, 13 červenec 2015
Přejít na obsah
FOTŘÍK - 96
Strana 2

 

 

 

 

Pojďme se podívat, jak šly mé cíle chronologicky:

 

 

Narození - 3 měsíce:

Primární cíl byl jasný. Najít si práci, abych s tím malým uřvaným nespícím půlmetrovým tyranem nemusel být 24 hodin denně. Zástupný cíl a celková rodičovská strategie byla vychovat syna k maximální spokojenosti, věnovat se mu, co to půjde, učit ho základním dovednostem a předávat mu životní moudra.

 

3 měsíce - 6 měsíců:

Můj původní primární cíl najít si práci padnul, jelikož jsem si žádnou nenašel a Nataša se bude vracet do práce. Sice jsem ještě občas objel pár pohovorů, ale tam jsem neuspěl. Ono dělat pohovor po dvou hodinách spánku, kdy máte na saku skvrny od dětských zvratek, zarudlé oči a když se vás zeptají, čím byste byl pro firmu přínosem, tak máte zrovna desetiminutový mikrospánek a upadnete ze židle, to nebude ta správná cesta k získání práce.

Tím pádem jsem se přeorientoval na další cíl, tedy maximálně se věnovat dítěti, rozvíjet ho a vychovat z něho báječného člověka.

 

6 - 9 měsíců:

Nataša začala chodit do práce a můj hlavní cíl byl, naučit se vše kolem domácnosti, přitom zvládat výchovu dítěte a zachovat si veselou mysl a písni na rtech.

 

9-12 měsíců:

Píseň ze rtů mi dávno zmizela a veselou mysl mám akorát když spím a nebo se o mě pokouším mrtvice. Jinak jsem to s klukem ještě nevzdal. Pokouším se ho učit novým věcem. Například už umí chodit, takže musím chodit neustále za ním a dávat pozor, aby nespadl. V podstatě celý den jenom chodím a jistím v předklonu mladýho. Záda v hajzlu, nohy bolí, dítě nezničitelně pořád chodí a mým cílem je, aby přišla už Nataša z práce.

 

12-15 měsíců:

Čeněk už normálně chodí bez jištění. Bere si, co mu přijde pod ruku a buď to žere a nebo to rozbije (a pak sežere). Pokusy naučit ho, jak dělá ovečka, skončily naprostým fiaskem a výchovnou blamáži, kdy potom, co mi popadesáté oznámil, že ovečká dělá "bůů", mi prostě ruply nervy a seřezal jsem ho. Mé cíle jsou jasné. Zajistit mladýmu přežití, každodenní program a naučit ho na nočník.

 

15-18 měsíců:

Jeden z cílů, zajistit mladýmu každodenní program, škrtám, protože je to nevděčník, co si každodenní program nezaslouží. Navíc už nemám co vymýšlet. Všude jsme byly, všude to bylo hrozný, protože neposlouchal, dělal ostudu a šířil kolem sebe špatnou náladu. Doma bude. Zavřený v pokojíčku. Ať se tam zabaví. Ven už chodit nebudem.

 

18-21 měsíců:

Urychleně vracím na seznam cílů vymýšlení každodenní programu pro mladýho, protože jinak bych ho musel vzít a přetrhnout vejpůl. Není nic horšího, než dítě, který se nudí, zavřený celý den doma. Mým hlavním cílem je přežít ve zdravý každý nový den. Dítě jsem už přestal rozvíjet, protože mi to za to nestojí. Asi se dohodnu s Natašou, že tohle dítě vrátíme a vybereme si místo něho jiný. A nebo si místo něho vybereme plasmovou televizi.

 

21-24 měsíců:

Mým jediným životním cílem je, aby Čeněk šel za rok do školky. Nic jiného mě nezajímá. Všechno směřuju k tomuto světlému bodu, který mě za rok čeká. Už jenom stačí odpočítávat.

 

24-27 měsíců:

Čeňka do školky nevzali. Může to prý zkusit napřesrok. Když jsem se to dozvěděl, tak jsem vzteky ukousl roh od stolu a rozmáčkl jablko v dlani (od té doby se mi to už nikdy nepovedlo). Celé to je komplot a osobní tragédie. Můj jediný cíl mi vzali a jiný nemám. Asi začnu sbírat známky.

 

27 měsíců:

Čeněk mi sežral mou sbírku známek. Rodičovské cíle nemám. Dítě vychovat nejde a nebo to neumím, tak si počkám, co bude. Nemám žádná velká očekávání. Něco ale přijde, cítím to ve vzduchu. Jelikož jsem klikař, tak při pravidelném koitu (který máme jednou za dva měsíce), zbouchnu Natašu a budou to minimálně trojčata. Tři malí Čenkové a jeden větší, mazák Čeněk, který je naučí, jak to ve světě chodí, jak udělat, aby nepotřebovali spát a jak zničit fotra.

 

 

DOMINIK LANDSMAN

http://fotruv-denik.blog.cz/

 

(pokračování co nejdříve)
 
 

 

Komentáře (1)add feed
vím, : Nona
že Vaše vyprávění má být humornou nadsázkou, a proto doufám, že Čeněk si Vás opravdu nedovolí kopat? V opačném případě se Vám výchova opravdu hodně vymkla.....dítě potřebuje hranice......???? smilies/cry.gif
červenec 14, 2015 20:13
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy

 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]