Není to dlouho, co tu vyšel článek „KDYŽ SE POVEDE DEN, ZVANÝ BLBEC“. Hned jsem si vzpomněl na vyprávění kolegyně z práce, která prožila den, o kterém by se to dalo prohlásit skutečně. Požádal jsem ji, ať svůj příběh dá na papír a podělí se o něj. Protože nemá žádný nick a na žádný vhodný nemohla pořád přijít, vybral jsem jí ho sám, říkejme jí třeba „bez nicku“ zkráceně „bnk“ :-).  A tady je její příběh:

      Tak jsem zase jednou podlehla kouzlu reklamního letáku na slevu a vydala se přes celé město do obchodu se sportovní obuví. Sandály, které jsem si vyhlédla, měli i v mé velikosti. Zdálo se, že váhání, zda velikost 41 nebo 42 po dobré půlhodince vyřešil argument, že přece nemůžu mít tak strašně velké boty a koupila si velikost 41. Tím by zdánlivě mohl celý příběh šťastně skončit, ale …

     Přijdu domů a hned si boty vybalím a raduji se, jak jsem dobře pořídila. Trochu mi leží v hlavě, jestli by přece jen nebyla lepší velikost 42 (jsem tak trochu expert na kupování malých bot, i když u sandálů jednu výhodu menší velikost má - tolik netlačí).

     Takže znovu: levá sedí dobře, ale ta pravá, té by slušela víc velikost větší. Pořád se nechci smířit s faktem, že pravá noha má chodidlo víc než o centimetr delší než levá. Nakonec mě mé strojařské oko přesvědčí, že ne moje noha je o 1 cm větší, ale bota je o 1 cm menší. A tak ihned volám do obchodu. Po krátké hádce je prodavačka svolná k výměně.

     Vyjíždím z parkoviště a oslňuje mě kontrolka stavu benzínu. Nijak mě to nerozhodí, jsem něco jako vyznavač adrenalinových sportů – v MHD zásadně bez jízdenky, v autě bez benzínu.

     Výměna sandálů proběhla hladce a já se ubírám zpět k domovu. Kontroluji stav benzínu a ukazuje mi, že dojezd je 140 km, to se mi nějak nezdá, není porucha displeje? (Už se vidím uprostřed křižovatky s prázdnou nádrží.) Takže raději natankuji. Manžel našeho plechového miláčka hýčká a kupuje benzín jen u benzínky Shell a pouze speciální. Abych se náhodou nedopustila nějaké chyby, pro jistotu se u benzínky telefonicky ujišťuji: „Ano, Shell. V-Power natural. Ale bacha, mají i diesel, tak ten NE!!!“, ještě upozorňuje manžel.

      Jasně. Vezmu pistoli  Shell - V-Power natural - a ejha, najela jsem si špatně … tak popojíždím, teď již na ideální pozici. A tankuji. Po chvilce kouknu na stojan – 22 litrů. Nevěřím vlastním očím – ano - 22 litrů - Shell V-Power DIESEL. Krve by se ve mně nedořezal.

      Volám domů: „Já tam natankovala diesel“ - na druhém konci řev: „No, to si děláš prdel!!!“ a další, ještě nepublikovatelnější slova. Takhle na mne Jirka ještě hlas nezvýšil. „Doufám, že jsi nenastartovala - tak počkej, NIC NEDĚLEJ a hlavně  N E S T A R T U J !!!“