|
 Nerad kutím. Nemám na to nářadí, neumím to a nebaví mě to. Stiva to o mně ví a v zájmu domácí pohody snáší mnohé nedodělky, vylévá kbelíky vody, místo aby mě dokopala k opravě odpadu, případně ukutí sama co zvládne. Tu a tam se však zdravě nakrknu a za neustálého úpěnlivého kverulování se do něčeho přece jen pustím.
V rámci rekonstrukce domu nám namontovali zvonek a dokonce domácí telefon. Paráda, už od domovních dveří se k nám dovolá návštěva i zásilková služba, nemusíme každému říkat: prozvoň nás, až budeš před domem. Jenže...ten zvonek zvoní trochu potichu a když není v bytě hrobové ticho, tak se přes ty jedny dveře snadno přeslechne. A to byla pro mě příležitost vypnout kutilská prsa a s minimální námahou získat nehynoucí Stivin obdiv. Přece každý domácí telefon má někde nastavitelnou hlasitost zvonění, none? Dva šroubky ven, pohnout nějakým trimrem, zazvonit až z linky spadnou hrnky, šroubky zpátky a potom už celý zbytek dne prohlašovat, že po takovém výkonu mám nárok ještě na jednu skleničku whisky.
To, že mně oba šroubky upadly a beznadějně zmizely na dlaždičkové podlaze, bylo normální. To, že žádný trimr nereguloval sílu zvonění, bylo - no, v podstatě taky normální. Ale byla tam nějaká kostička, kam vedly drátky, připadlo mi, že to zvoní tam. Svižně jsem kostičku vyďoubl z jejího lůžka, kostička upadla, po dlaždičkách se rozsypala změť nepatrných mechanických čudlíků, pružinek, kolíčičků, drátíčků. Viděl jsem je všechny - asi dvě vteřiny, potom většina z nich na jednobarevných dlaždičkách zmizela. Mám podezření, že se jednalo o výbavu z akt X, která prostě musí okamžitě po odhalení vysublimovat, jinak by hrozil meziplanetární konflikt. Nebyl to zvoneček, ale nějaké udělátko, které podle toho, jestli byl telefon zavěšený, zapínalo a vypínalo zvonění a naopak vypínalo a zapínalo mluvítko a sluchátko.
Tak jsem očekávaným návštěvám zase začal psát - a prozvoň nás mobilem, nezvoní zvonek.
Zároveň jsem u výrobce domovního telefonického systému objednal telefon jiný - lepší - pro jistotu dokonce s přídavným zvonkem, který možno protáhnout do bytu. Zvonek přišel, zaplacena nekřesťanská částka a já naivně doufal, že v ideálním případě nebude třeba předělávat hmoždinky žádné, v nejhorším případě jednu, páč druhou díru ve zdi použiju z původního upevnění. Nojo, telefon to byl lepší, rozměrnější a při umístění na původní místo by přes něj nešly otevřít dveře. Ze zdi trčelo asi pět centimetrů pětilinky k připojení, tři centimetry od původního umístění vede v liště kabel na světlo, nezbylo než upevnit nový telefon tak, aby ten kabel procházel skrz něj, když se mi nechtělo pomocí Kroutilových svorek protahovat o deset centimetrů vedení k telefonu.
Nebudu vás už trápit detailním popisem činnosti, stačí, když napíšu, že celá práce pokračovala v duchu popsaném výše. Nakonec, po dvoudenním snažení, mnohém nadávání, nepočítaně sviní svinutých proběhlo kolem, ba i lehké ženy se v hojném počtu vznášely v ovzduší, jsem se dostal do stejné situace jaká byla před prvním otočením šroubováku - telefon telefonil, zvonil, jen slyšet moc nebyl. Mám ale přídavný zvonek, kus dvojlinky a NÁVOD! Zkusil jsem zapojení podle návodu, zvonil jak telefon tak zvonek č.2.
V sobotu jsem zabudoval dvoulinku na zeď až ke dveřím, stačilo jen prorazit příčku nade dveřmi, pro chlapa s vrtačkou brnkačka. Vrty vrt, vrty vrt, třesk a byt zhasl i s napůl vypáleným CDčkem v mechanice. Navrtal jsem kabel. Zásuvkový jistič vypadlý, nahozený a tma trvala. Hlavní jistič u hodin vypadlý, nahozený - a tma trvala. Za hodinami už je pro mě všechno Temelín, takže jsem volal správce. "A jéje, na chodbě jsou nějaké hranaté pojistky, ale ten typ už se desítky let nevyrábí. Zkusím někoho zavolat."
"Pawliku, jak to vypadá? Stihneme uvařit kafe návštěvě?"
"Když něco dělám, tak pořádně, ne? A teď jsem vyhodil pojistky, taky pořádně. Jdu nakoupit nějakou balenou vodu, aspoň"
Když přišel elektrický mužíček, měl radost, že ty prastaré pojistky nevypadly. Menší radost měl, že nám k hodinám proud neproudí, ať dělá co dělá, prostě jsem něco někde pořádně upálil. Že to byl mužíček kouzelný, slíbil, že to zprovozní kdyby měl dráty držet rukama, a asi po půl hodině hodiny skutečně obživly. A tak máme po dalším dnu práce stále stejný stav jako před jejím začátkem. Telefon telefoní, zvoní, jen slyšet moc není. Zaplatili jsme skoro tisícovku, získali jsme navíc pár děr do zdi, plandající dvoulinku a přídavný zvonek položený u mě na pracovním stole. Čeká, až se zase jednou zdravě nakrknu a začnu působit další katastrofy.
A vězte, že budou pořádné, dělám totiž pořádně všechno, do čeho se pustím. Pawlik
|
