![](http://www.ausbt.com.au/photos/view/maxsize:467,260/521444676d3049a181250460767f2254-screaming-baby-920a.jpg) A za které (ne)mohou jejich rodiče. Kdysi jsem si myslela, že děti, u kterých vidím, že se špatně chovají, neposlouchají, či jen prostě zlobí, mají doma špatný příklad. Že v jejich rodinách musí být něco špatně. Je to jasné (říkala jsem si), rodiče se o ně dostatečně nestarají, případně jim je jedno, jak se jejich dítě chová. Hm. Tady bych se chtěla vrátit v čase a dát si pár facek. Jasně, teď už vím, že tyhle děti byly úplně normální a jejich rodiče, jakbysmet normální, byli jejich chováním stejně naštváni jako já.
- Nechce usnout, když má Někdy moje dcera leží v posteli dvě a půl hodiny a nemůže usnout. 150 minut! Někdy si sama povídá, zpívá, příležitostně na mne zavolá, že ještě pořád neusnula (jako bych to nevěděla). A můžeme ji totálně fyzicky utahat během dne, můžeme mít už od čtyř odpoledne doma klid a mír (aby, chudinka, nebyla rozčilená), přesně dodržovat večerní program…. Ale nic. Je to prostě budoucí sova. - Uřvané dítě Jak jsem jsem si někdy mohla myslet, že řvoucí tříleté dítě lze uklidnit, když už je totálně rozjeté. Je to jako zastavit řítící se vlak. Velice, velice hlučný vlak. Rozeřvaný a totálně nekontrolovatelný vlak. Můžete zklidňovat, konejšit, mluvit tiše či rozhodně… ale jak říkám, – je to jedoucí vlak… ![](http://usercontent1.hubimg.com/5613960_f520.jpg) - Šťourání se v nose Dělá či dělalo to každé dítě, které znám. Doma i na veřejnosti. Vyrostou z toho sice (aspoň někteří), ale do té doby je to několikaletá bitva. Někdy dítě jen tak sedí, prst má v nose, ani s ním nehýbe, jen tam má zastrčenej prst. Hnus. - Nevnímání rodičů Dvě z mých děti prostě neodpovídaly. Mohla jsem jim milionkrát opakovat, že je to neslušné někoho takhle ignorovat, že se má odpovídat, když na ně někdo mluví, ale nic. Moje nejmladší prý odpovídalo ve své hlavě a nedokázalo pochopit, že když odpověď nevysloví nahlas, tak ho nikdo neslyší. Druhý mi odpověděl, že když nemá co říct, tak radši neřekne nic. Přeci kdo nic nedělá, nic nezkazí… Jak to můžou děti dělat? Učí se to u nás doma? Rozhodně ne. Učí se to jinde? Možná. Snažíme se co nejvíc je toto odnaučit? Ano. Funguje to? Zjevně ne. Proto trvá 18 let (nejmíň), než se nám podaří vychovat zodpovědného, sociálně adaptabilního, slušného člověka. Snad to časem zvládnu. Normální matka ADÉLA
|