O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení
Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

FOTŘÍK - 85 PDF Tisk E-mail
Čtvrtek, 30 duben 2015
Existuje celá řada ochranných pomůcek pro děti, mající za úkol udržet dítě při životě a omezit jeho zranění na minimum. Jsou to různé plastové krytky na rohy, zámky na skříně, lednice a podobně. Jsou to taktéž protiskluzové ponožky, zábrany u postelí, aby dítě v noci nespadlo a tak dále. Prostě je toho děsně moc.

 

 

 

 



     No a já se ptám, existuje nějaká ochranná pomůcka pro rodiče? Samozřejmě, že neexistuje, jelikož na rodiče se kašle a společnost v poklidu přihlíží, jak se postupně opotřebovávají, rozbíjí, až jsou nakonec zcela nefunkční a jsou odstaveni z provozu. A to je smutné. Samozřejmě, že mnohé napadne, že ochrana pro rodiče existuje a je to ochrana ze všech ochran nejvíce ochranářská. Jedná se o kondom. Tento typ ochrany ale není v případě rodičovství již na pořadu dne. Pakliže dítě už ve čtyři ráno pobíhá s dřevěným kladívkem po bytě a se smíchem rozbíjí skleničky, rodič si kondom tak maximálně může navlíknout na hlavu a slastně a bezelstně se s dobrým pocitem udusit.

     Už jsem se dříve zmiňoval o tom, že náš byt není pro dítě bezpečný. Po nějakém čase tuto myšlenku aktualizuju a zcela upřímně tvrdím, že náš byt není bezpečný pro mě.

     Čeněk je velmi aktivní až hyperaktivní (on je dokonce víc než hyperaktivní, je totiž turboaktivní) a proto mu mnohdy nestačím. Já mu tedy nestačím nikdy. Po víc než roce na mateřský jsem ve stavu, kdy bych nestačil ani vilejšům (jak fyzicky tak intelektuálně). Ale snažím se a myslím si, že o tom mateřská je. O tom se snažit.

     Kluk v rámci své přebujelé aktivity doma udělá něco, co udělat nesmí, jelikož jsem mu to zakázal, podívá se na mě, jestli jsem tu jeho mohutnou revoltu zaznamenal a pokud ano, začne se smát a zdrhá z místnosti. No a protože má hustopřísný protiskluzový ponožky, tak na kluzké plovoucí podlaze, i přesto, že běhá jako (homosexuálové prominou) připodělaná afektovaná buzna, co háže rukama ze stran na stranu a vypadá, že se každou chvíli musí převrátit, pokaždé bez problémů uteče.

     Zatímco já, chudák mající obyčejné ponožky maximálně tak s dírou na patě či palci, během mohutného pronásledování mladého revolucionáře uprostřed prudkého běhu většinou v zatáčce uklouznu, vezmu první o dveře a následně odevzdaně upadávám na ostré předměty či na rohy nábytku. Často uklouznu na podlaze jen tak. Protože si to zasloužím.

     A nejen za pokus o výchovu syna bývám potrestán. Po zásluze bývám zraněn i při projevu lásky a rodičovských citů. Pokud se k synovi shýbnu s tím, že ho vezmu do náruče a pomazlím se s ním, tak je takové nepsané pravidlo, že jakmile ho vezmu a chci se s ním narovnat, vždy se křápnu hlavou o kliku dveří a pak těch projevů lásky a rodičovských citů moc není, jelikož to většinou zařvu bolestí, prohodím pár nemístných slov, za které půjdu rovnou do peklíčka, dítě odhodím a jdu si po svých se litovat. Pravděpodobně máme doma moc klik a tyto je třeba omezit.

     V noci je náš byt neprůchodný. Respektive průchodný je, ale je velká pravděpodobnost že pokud někdo bude byt procházet po tmě, zemře nehezkou smrtí, popřípadě se minimálně zraní o poházené předměty.

     No a potom tu máme malý látkový domeček, kde Čeněk občas přebývá. Já mu říkám dům hrůzy. V domečku Čeněk vyžaduje mou přítomnost a chce, abych mu četl nějakou z hodnotných dětských knížek. Domeček je postaven hned vedle topení, protože jinam se už prostě nevejde, takže konstantně je uvnitř tak sedmdesát stupňů, po stěnách ztékají krůpěje zkondenzované vody a kousky zkondenzovaného mě. To ale není to nejhorší.
 
      Nejhorší je, že domeček není stavěný pro dospělého člověka, jeho výška je nevalná, takže v něm musím mít hlavu ukloněnou na stranu. Pokud si čteme hodinu knížku o kačence a jak ta kačenka hezky plave, papá a raduje se s přáteli, labutí, žábou a rybou, nejen, že cítím vyloženě fyzickou nenávist vůči všem kačenkám světa, ale taktéž se mi zablokuje krční páteř a já se v bolestech a promočený potem vypotácím z domu hrůzy ven, kde upadávám na podlahu a kroutím se v poslední agónii, zatímco dítě v domečku řve, protože jsme knížku nečetli třistakrát po sobě, ale jenom dvěstě padesátkrát.

     Už jsem zmínil zábrany na postel, které brání dítěti, aby spadlo z postele. To je tak trochu schizofrenní. Když Čeňka uspávám v jeho posteli, která zábrany má a když se mi ho nějakou shodou okolností podaří uspat, tak se při výstupu z postele o tyto zábrany pokaždé přerazím. Buď u ně zakopnu a nebo si mezi ně zaklínil nějakou končetinu. To jsem pak vzteklý, začnu do nich kopat a dítě se vzbudí.

     Na druhou stranu u naší postele s Natašou zábrany nemáme a pokud s námi Čeněk spí (spí s námi skoro pořád), tak si uzurpuje svůj prostor tím, že mě postupně zkopává z postele, kterou většinou v nočních hodinách opouštím volným pádem na zem. Zde bych zábrany naopak ocenil.

     Samotné hračky nejsou taktéž dvakrát bezpečné. Jakýkoliv předmět dokáže Čeněk obratně přetavit ve zbraň, kterou mě v nestřeženém okamžiku ohrozí. Mlátit se dá čímkoliv a invenci se meze nekladou. Čeněk mě umí praštit do nosu až sto dvaceti různými předměty a to včetně samotným domem hrůzy. Jeho nízká váha a bezproblémová uchopitelnost svádí dítě k tomu, přenášet ho po pokoji a někdy s ním mlátit o zeď. Když si na chvilku schrupnete v pokojíčku na zemi a dostanete ve spánku ránu do obličeje domem, hodně vás to změní a donutí k zamyšlení.
 
     To všechno jsou pouze některé druhy fyzického ohrožení, které mě, coby rodiči, doma hrozí. Vedle těch fyzických jsou samozřejmě mnohdy horší ty duševní. Duševní bebíčka na mateřské dovolené jdou ruku v ruce s těmi fyzickými a takový nevyspalý, na podlahu upadnuvší, domem zmlácený zklíčený rodič pomalu ztrácí ten životní elán i vyhlídky do budoucna.
 
 
     Ono je obtížné říci, jestli je horší fyzická bolest nebo ta duševní. Na druhou stranu rány čas zahojí, ale spánkový deficit už nedoženu nikdy.

 

 

 

DOMINIK LANDSMAN

http://fotruv-denik.blog.cz/

 

(pokračování co nejdříve)

 

 

 

 

Komentáře (0)add feed
Zobrazit/Skrýt komentářetoggle
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

busy
 
< Předch.   Další >
[Zpět]
[CNW:Counter]