S Čeňkem si žijeme ten svůj prostý a nudný život plný každodenní rutiny tak nějak pokojně a povětšinou nikým nerušeně. Máme zajeté rituály, které se nemění a jakýkoliv zásah do našeho všedního života je kvitován s nevděkem a cokoliv, co naruší ten náš stereotyp, mě dokáže maximálně rozhodit. V rámci vykonávání činnosti rodiče na mateřské dovolené jsem dosáhl stavu důchodce, který se zuby nehty drží toho svého a cokoliv jiného ho rozezlí.

     Jestliže cizí děti běhají před domem po trávě a dělají hluk, ihned si na ně došlápnu a z okna je seřvu, co se do nich vejde. Jezdím po supermarketech a jak sup vyhledávám slevy. Sleduju televizní kanál Šlágr, při kterém rozjímám, zatímco Čeněk tančí a při tom s láskou vzpomínám na svou minulost. Chodíme s Čeňkem krmit holuby a kačenky, vstáváme před východem slunce a pořád si na něco stěžuju. Ještě pořádný křečový žíly a rádiovka a jsem jasnej.

     Přes týden si žijeme s Čeňkem ten náš zajetý život. Neříkám, že je to paráda, ale zvyknul jsem si. No a pak přijde víkend a do té naší domácnosti se nám nasáčkuje Nataša, která náš životní styl rozcupuje do mrtě.

     Z důvodu toho, že náš malý plod lásky, který je světlem našeho života, odmítá spát v pokojíčku v postýlce, protože ač je to náš malý plod lásky, který je světlem našeho života, je to sígr, vyvrhel a předstupeň Satana, jde mu výhradně o nepohodlí zbytku rodiny a usiluje o to, abych v dohledné době buď zešílel a nebo zemřel (je mu jedno, co z toho si vyberu), spí přes týden se mnou v posteli a Nataša spí v pokojíčku. Ještě mi není ani třicet a už spím se svou partnerkou odděleně. Devět z deseti rozvodových právníků doporučuje Čeňka do každé domácnosti.

     O víkendu se role obrátí a do pokojíčku jdu spát já, zatímco Nataša ulehá vedle Čeňka do naší manželské lože. Je to jasný oidipovský komplex.

     Spaní v pokojíčku je pro mě velice stresující záležitostí. Nejen, že v noci nemůžu jít na záchod, protože bych průchod pokojíčkem po tmě nepřežil (všude na zemi jsou předměty nachystané k tomu, abych na ně šlápnu, rozříznul si nohu a vykrvácel, které tam Čeněk před spaním každý večer poctivě umístí), ale navíc spím přímo v epicentru syntetického písku. Stále totiž neodezněla doba písková, kdy Čeněk dostal k Vánocům syntetický písek, aby si mohl dělat bábovičky a ty pak žrát.

     Ten debilní písek je úplně všude po bytě. Vně bytu, je určitě i u sousedů a jednoho dne bude po celém světě. Nicméně čím blíže se člověk nachází Čeňkovu pokojíčku, tím více písku lze zaznamenat. No a v pokojíčku je ho samozřejmě nejvíce. Válenda v pokojíčku je tedy pískem prošpikovaná a neznalý jedinec by tuto označil ne za válendu, ale za kupu písku. Spát na kupě písku s tím, že celou noc potřebujete na záchod, ale bojíte se kupu opustit, to nezní jako plán na kvalitní spánek.

     Po noci v písku vyhlašuje Nataša sobotní ráno celoplošný systém důvěry. To znamená, že Čeněk je od pasu dolů nahatý a nemá plínku. Je pravda, že jsem se tento systém pokoušel Nataše rozmluvit, ale ta na něm trvala, načež jsem jí oznámil, že tohoto šíleného experimentu se účastnit nebudu.